Vážení přátelé a členové Slovanského kruhu,
rád bych se s Vámi podělil o zážitky z cesty do Ruska, na ceremonii slovanského boha Peruna, která se konala u města Kaluga. Tuto cestu jsem podniknul společně s dalšími dvěma členy Vnitřního kruhu naší organizace Slovanský kruh, Mariannou Gorroňovou a Antonínem Noskem. Na oslavu jsme byli pozváni Svazem pohanských skupin. Tato organizace sdružuje jednotlivé pohanské skupiny v Rusku, které se, stejně jako naše organizace, zabývají studiem a praxí domorodé spirituality – Slovanství. Svaz pohanských skupin založil asi před 15 lety Vladimír Kazakov, nyní ji vede Bělojar se svou chotí Osokou. Všichni členové jsou “žreci” nebo také “volchvi”, kromě řízení organizace se podílí též na tvorbě a vývoji celistvého učení Slovanství a vedou jednotlivé ceremonie.
Zajímavé také je, že organizace je složená z tzv. občin, tedy lokálních skupin, které praktikují rodnověrství v místě bydliště a jeho okolí. Členové jednotlivých občin se tedy znají a vztahy mezi nimi jsou hodně založené na rodinných vazbách. Takovéto uskupení je velice sympatické a přirozeně napomáhá vytvářet otevřenější a hlubší vztahy mezi členy občiny.
Nyní bych rád popsal průběh celého pobytu. Po příletu do Moskvy jsme s panem Igorem cestovali 3 hodiny autem na místo konání svátku. Přijeli jsme pozdě v noci, postavili si stan a navečeřeli se. Byl jsem velice potěšený přátelskou a uvolněnou atmosférou, kolovaly vtipy, které všechny rozesmály.
Ovšem samotné místo konání ceremonie je pro místní velice posvátné. Nesmí se zde během svátků pít alkohol, ani kouřit. Na široké pláni je několik svatyň, které mají různé účely. Hlavní je nový chrám ze dřeva, postavený dle architektury starých Slovanů tak, jak vypadal třeba v Rujáně. Tato dřevěná stavba má krásnou výzdobu a uvnitř hoří vedle oltáře s uctívanými idoly posvátný oheň z dubového dřeva. Do chrámu mohou vstoupit pouze volchvové, ale je možné nahlédnout dovnitř.
Druhé hlavní místo, kde se konala ceremonie pro zúčastněné, je Perunovo obětiště. Za velikým kruhovým plotem je vztyčený idol Peruna, který má vous a symboly blesků, patřící organizaci. U něj je také oheň a místo vyhrazené pro přenosné sošky a idoly. Opět krásná práce a navíc opět velice silné energetické vyzařování.
Třetí místo je věnováno předkům, je výše položené a jsou k němu schůdky. Na toto místo se kladou obětiny určené ryze pro předky.
První den jsme se průběžně setkávali s příchozími z různých občin a také s organizátory ceremonie. Seznámili jsme se s mnoha velice zajímavými lidmi a udělali dva rozhovory, jeden na kameru Svazu občin a druhý pro vysokou školu – Nižně-Novgorodská státní pedagogická univerzita K. Minina.
Během dne nás pan Kazakov vzal na malý výlet na posvátné místo předků v Kaluze a poté nám ukázal svůj nález starého idolu, který vykopal ze země. Pro mne velice hluboký, autentický a unikátní zážitek. Idol mužské postavy se vztyčeným penisem měl jasně slovanské rysy. Soška byla velice jednoduchá, byla však po celé své délce prasklá. Stáří této sochy může být nemalé. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o dřevo, může se, dle mého odhadu, stáří pohybovat cca 300 let maximálně.
Pan Kazakov nám ten den ukázal ještě jednu lokalitu, kde stávalo slovanské hradiště. Bylo to pěkné místo, ale jako obvykle nezbylo víc než zarostlý kopec s vyšším potenciálem energie.
Noc před ceremonií (pátek) jsme velmi pěkně oslavili naše setkání s ostatními. Pro místní byla přítomnost účastníků zahraniční země jak vzácností, tak i potěšením, a nebylo tedy divu, že jsme si připili mimo jiné i domácím sladem.
Druhý den začal bojovými hrami jako je hod nožů nebo střelba z luku. Také se odehrály dvě důležité ceremonie. První byla věnována bohu Perunovi. Všichni se oblékli do nádherných obřadních krojů a po úvodním slovu pana Kazakova vstoupili do kruhu okolo idolu Peruna. Žrecové pronesli modlitbu v ruštině, přičemž hned vedle idolu již hořel posvátný oheň. Atmosféra byla příjemná. Pak Osoka obešla kruh a na všechny házela zrní. Jiný žrec naléval lidem kvas. Další dva žrecové vybírali od účastníků obřadní nože a jiné zbraně a zasekávali je do štítu. Tento den je dnem Peruna, a tak je to také nejen jeho oslava, ale též oslava všech bojovníků, živých i těch, kteří padli v bitvách. Všechny obřadní nože byly očištěny nad posvátným ohněm a zapíchnuty do ohrady okolo idolu. Jeden ze žreců pak obešel všechny účastníky ceremonie a požehnal tak, že každému čmárl na čelo prstem natřeným popelem z posvátného ohně.
Pak proběhl zápas mezi dvěma muži vybranými z davu pomocí hodu ohořelého dřeva, které k nim ukázalo. Zápas byl ceremoniální a bohové rozhodli, kdo skočí na zemi na lopatkách a kdo bude vítěz. Bojových her se událo více a byly o měření sil dvou mužstev. Ženy podporovaly své muže a atmosféra byla nabitá radostí a humorem. Zajímavé bylo, že i ženy mezi sebou bojovaly.
Průběh celého svátku byl velice klidný, ale zároveň nabitý perunovskou silou, silou předků a slovanského rodu.
Druhá ceremonie byla večer a byla věnována padlým hrdinům ze slovanské historie. Obsahem této ceremonie, která se odehrávala v prostoru před oltářem předků, bylo svěcení nástrojů síly. Opět hořel obřadní oheň. Celá ceremonie byla věnována Perunovi a bojovníkům.
Součástí svátku byly též trhy s různými domácími výrobky a bylo možno zakoupit mnoho obřadních předmětů, a nutno říci, že byly také za poměrně vysoké ceny. Nicméně však byly také velice krásné, a tak jsme ani jeden neodolali a každý z nás si něco koupil. Díky tomu přivážíme do Čech mnoho krásných děl pro naši inpiraci i obdiv.
Na závěr bych rád poznamenal, že jsme pozvali zástupce a vůdce Slovanů na koncerenci ECER a byli jsme velmi potěšeni jejich přijetím pozvání. Pan Kazakov projevil velikou otevřenost, získali jsme mnoho jeho knih zabývajících se původní tradicí, máme také povolení některé z nich vydat u nás doma. Máme tedy informace, které jsou velice cenné a mohou nám pomoci v dalším vývoji tradice u nás doma. Stojí též za zmínku, že právě v Rusku se až do dnešní doby stále dochovalo obrovské množství informací o životě a zvycích Slovanů.
Rusové mají velice sofistikovaný systém vzdělávání nových žreců, také používají šamanské bubny a metody se šamanismem a léčitelstvím spojené. Dalo mi to skvělý pocit, že jsem se v minulosti vydal intuitivně správnou cestou a slovanskou ceremonii jsem sestavil ze správných elementů a nyní tedy můžeme navázat na moji předchozí práci. Jediné, co nám chybí, je mnoho detailů a bájí k jednotlivým svátkům a zasvěcením, což snad lze s pomocí ruských a ostatních rodnověrců poskládat dohromady. Inspiraci budeme nadále hledat i u Slováků, Bělorusů, Poláků, Litevců a Lotyšů. Nicméně Rusové jsou ochotni nás do jejich vědění zasvětit, což je veliký krok vpřed a naše slovanské bratrství je tak potvrzené a prohlubuje se. Za to jim díky. Jsme jedna rodina, jeden kmen a rod. Nezapomínejme na to, ať už historie mluví jakkoliv.
Naše cesta do Ruska tedy přinesla mnoho benefitů a dala vzniknout přátelství mezi ruskými občinami a námi, Čechy ze Slovanského kruhu.
O dalším vývoji naší spolupráce s nimi Vás budeme průběžně informovat.
Sláva Rodu, Sláva předkům.
Zdeněk Ordelt pro Slovanský kruh
…DALŠÍ FOTOGRAFIE ZDE