Po cestách předků: Děvín, Prokopské údolí, hradiště Butovice (19.3.2016)

prokopske_dalejske_udoli

Naše další výprava na místa, na kterých můžeme vnímat dávnou historii naší země a stopy našich předků, vedla Prokopským údolím – a propojila dvě výšinná sídliště na pražském vrchu zvaném Děvín: Dívčí hrady (se zaniklým středověkým hrádkem Děvín) a hradiště Butovice.

trasa_Devin_Butovice

Naše putování jsme započaly (my dvě neohrožené ženy 🙂 ) na Zlíchově, u kostela sv. Filipa a Jakuba. Počasí nám ne úplně přálo (bylo dost chladno a předpověď počasí neslibovala nic dobrého), takže jsme se na cestu vydaly nakonec skutečně jen ve dvou. To nám ale nic neubralo na odhodlání prožít hezký den – poslední den před jarní rovnodenností, poslední den patřící Moraně, v němž ale tu a tam už probleskovaly první náznaky jara.

IMG_5786

Kostel sv. Filipa a Jakuba (z roku 1713-14) stojí na místě původní románské, později gotické kaple sv. Štěpána ze 13. století. Před kostelem na skalnatém návrší, na kterém je kostel postaven, je barokní socha sv. Jana Nepomuckého. Kostel je chráněnou kulturní památkou. Je také jakýmsi ostrůvkem starých časů, utopeným v hluku a ruchu nekonečných proudů aut, které se někde dole pod ním valí jako hučící řeka.

barokní socha sv. Jana Nepomuckého

barokní socha sv. Jana Nepomuckého

Od kostela je vidět na první dvě zastavení naší cesty – výšinné sídliště Dívčí hrady a přírodní památku Ctirad. Obě místa se tyčí nad Zlíchovem na vrchu zvaném Děvín. Názvy  míst odkazují k událostem ze starých pověstí českých – zejména k pověsti o dívčí válce ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Dívčí_válka_(pověst) ). O Děvíně napsala r. 1906 zajímavý text Popelka Biliánová ( https://cs.wikisource.org/wiki/Děvín_a_dívčí_válka ). Myslím, že její úvahy stojí přinejmenším za zamyšlení…

pohled na Děvín a PP Ctirad

pohled na Děvín a PP Ctirad

Naše cesta na Děvín začínala trochu pochmurně: ulice Nový Zlíchov, vedoucí pod stráněmi přírodní památky Ctirad, nevypadala v šedém sobotním dopoledni zrovna malebně. To samé se týkalo samotné PP Ctirad, kterou jsme pro množství odpadků a předjarní bahno tentokrát raději moc neprozkoumávaly. Věřím ale, že s jarem a sluníčkem vše bude působit jinak a lákavěji.

IMG_5800

Původně plánovanou trasu jsme proto maličko pozměnily, takže „Ctirada“ jsme raději obešly – a cestu přes plošinu zvanou Dívčí hrady jsme započaly u vodárenské věže Děvín.

Dívčí hrady s vodárenskou věží

Dívčí hrady s vodárenskou věží

Po okraji hradiště jsme se pomalu blížily k místu, kde kdysi stával středověký hrádek Děvín. Ač nám byla dost velká zima, začínaly jsme zároveň chápat, že i nepříznivé počasí má svoji světlou stránku – a to radikální omezení počtu lidí, psů a horských kol, pohybujících se po hradišti. Toto místo je totiž velmi oblíbeným výletně – venčícím místem Pražanů. Není divu… široké pláně vzácně nezastavěného vrchu Děvína s množstvím stezek a steziček k procházkám a venčení psů i lidí přímo vybízejí. Navíc, pro milovníky výhledů jsou opravdovým rájem: poskytují výhledy skoro do všech světových stran.

IMG_5885

Poté, co jsme si dostatečně dlouho prohlížely všechna zákoutí, zbytky valů, skály a kameny – a pokoušely se představit si, jak toto místo asi vypadalo kdysi – jsme se vydaly na další cestu. Ta vedla nejprve po horním okraji vrchu Děvína, ale po nějaké době jsme odbočily na stezku vedoucí dolů do Prokopského údolí. Již cestou nás upoutal výhled na zvláštní „cosi“. Když jsme se trochu zorientovaly, pochopily jsme, že „cosi“ jsou tzv. Hlubočepské plotny.

Hlubočepské plotny

Hlubočepské plotny

Z pohledu zespoda (který jsme ovšem neviděly) jsou to vlastně dvě velké, strmé vápencové skály (velmi oblíbené u pražských horolezců). My jsme k nim ale přicházely naopak shora, odkud budily spíše dojem jakéhosi přírodního hradu, nebo hradiště. Kolem Hlubočepských ploten jsme sestoupily na začátek Prokopského údolí, k hlubočepskému viaduktu. Cesta dále vedla Prokopským údolím, resp. údolím Dalejského potoka, po naučné stezce http://www.stezky.info/naucnestezky/ns-reporyje-hlubocepy.htm . První zajímavou zastávkou byla odbočka k Prokopskému jezírku, které vzniklo v roce 1905 ve vytěženém vápencovém lomu.

IMG_5978

Jezírko má své zvláštní kouzlo – a také jeho okolí s množstvím skal v přilehlé lesní soutěsce je krásné. Cestička lesem nás dovedla znovu na hlavní trasu naučné stezky, k dětskému hřišti u informačního centra Společnosti pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí. Dále jsme pokračovali údolím Dalejského potoka až k odbočce na další naučnou stezku http://www.stezky.info/naucnestezky/ns-prokopske-udoli.htm , která společně se žlutou turistickou značkou vystoupala až na ostrožnu, na které leží hradiště Butovice.

hradiště Butovice

hradiště Butovice

Hradiště Butovice se rozkládá na mohutné ostrožně chráněné ze tří stran příkrými srázy údolí Prokopského a Dalejského potoka. Na severovýchodní straně přechází hradiště do mírně se zvedající plošiny ukončené na východě Dívčími hrady: je tedy vlastně jihozápadním výběžkem vrchu Děvína, zatímco Dívčí hrady a pozůstatky hradu Děvín jsou na východní straně vrchu Děvína, nad Vltavou… Historie osídlení ostrožny sahá až do pozdní doby kamenné. Rozkvět prožilo místo v 9. stol. n. l., kdy zde bylo významné slovanské hradiště. Hradiště je opravdu velmi rozlehlé a trvá docela dlouho, než ho celé obejdete. Naučná stezka vede po okraji planiny a opět, podobně jako na Dívčích hradech, je zde rozhled do tří světových stran, mimo jiné dolů do Prokopského údolí, na Dalejský háj nebo na Hemrovy skály.

pohled do Prokopského údolí

pohled do Prokopského údolí

Naši výpravu jsme zakončily u metra v Jinonicích, kam nás přes staré Jinonice dovedla žlutá značka. Celá cesta nám trvala déle, než jsme si původně myslely. Kromě převýšení typu „do kopce – z kopce – do kopce – z kopce“ na tom mělo velký podíl i to, že jsme hodně času strávily fotografováním. A ač počasí nebylo ideální, byly jsme moc rády, že jsme se nenechaly odradit zamračeným ránem, a výpravu do míst, kde sídlili naši dávní předkové, jsme si nakonec krásně užily.

hradiště Butovice

hradiště Butovice

Příští výpravou opustíme hlavní město Prahu, a vydáme se tentokrát do okolí Jílového u Prahy. Navštívíme kamenné moře ve Vlčí rokli a Kněží horu, místo, které už svým názvem napovídá o posvátných hájích, mohutných kamenech a pozůstatcích zaniklých svatyní dávných věků. Těšíme se na setkání s vámi v sobotu 23. dubna (bližší informace budou upřesněny).

 

Za Slovanský kruh, Daniela Ayni

 

FOTOGRAFIE Z VÝPRAVY:

kostel sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově

přírodní památka Ctirad

Děvín

Hlubočepské plotny

Prokopské údolí

hradiště Butovice

 

 

This entry was posted in Co se stalo, Nezařazené, Novinky, Výpravy. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *