Kračun (oslava zimního slunovratu) – 21.12.2016

3

FOTOGRAFIE Z CEREMONIE ZDE (foto: Kateřina Truksová + Zdeněk Ordelt)

7

Perun s Moranou nám letos udělali mrazivý, ale přitom vlastně počasím ještě docela příjemný slunovrat – zvlášť když si člověk uvědomí, že Morana umí být ještě více krutě studená, než jak tomu bylo v tento významný den.

Bohové chtěli, abychom se v pražské Divoké Šárce sešli lidé ze všech možných koutů naší české kotliny. Někteří dokonce dorazili až z dalekého Zlína a z dalších měst Moravy.  Duch šáreckých skal nás zavedl na stromy skrytou, velkou travnatou plochu, kterou střežil obrovský kámen. U něj jsme poté poprosili Ducha místa o povolení dělat posvátnou ceremonii. Dokonce dostal pár dobrot z oltáře. Zároveň nás Bohové překvapili, protože ze začátku nás bylo jen pár – odhadem tak 7-8, nás žen a mužů, kteří si svůj čas mohli uspořádat tak, aby přišli vypomoci se dřevem a jinými přípravami k ceremonii, takže to vypadalo, že letošní oslava slunovratu bude velmi komorní. Ale s blížící se šestou hodinou večerní, kdy měl obřad započít, se z potemnělých koutů Šáreckého údolí nořilo stále více lidí, známých tváří, ale i těch neznámých a nových. „Sláva rodu!“, ozývalo se zpoza kopců a luk a světýlka čelovek svítila až k nám a my u připraveného oltáře, plného samých dobrot a medovin jsme ihned volali také: „Sláva rodu!“ – a věděli jsme, že to jsou „naši“.

6

Lidé se poté zdobili barvami na obličej a tvořili si vzájemně „běsovské“ masky. Za chvíli měla většina z nás svůj běs na obličeji – a některé masky byly opravdu obdivuhodně strašlivé. „Bludiček na kopci, těch bylo dost“, říkali jsme si pro zábavu, když jsme byli již v plném počtu. Nakonec se nás sešlo okolo padesátky. Bytostí, co touží po vzájemném sdílení, propojení s Matkou Zemí a po uctění prastarého svátku, který slaví snad každá přírodní kultura. Slunovrat. To naše nádherné zlaté Slunce, co se má znovu zrodit a které tolik potřebujeme. Tolik jako lásku, která je jednou z nejdůležitějších sil Vesmíru. A samozřejmě promluvit si a propojit se s předky, kteří nás také poctili svojí přítomností, a s jejich moudrostí.

Pak začal obřad. Zdeněk všechny očistil směsí sedmi příjemných a voňavých bylin a já mu při tom asistovala. Poté jsme se očistili i vzájemně mezi sebou. Přivítali jsme všechny světové strany a síly a bytosti s nimi spojené. Zvuky bubnů a chřestidel nás doprovázely spolu se zpěvem pro slunce, vodu, Matku Zemi i vítr. Poděkování hornímu i spodnímu světu, všem našim Bohům, Mokoši, Ladě, Živě, Moraně, Perunovi, ale i vládci podsvětí Velesovi. Bylo to velmi silné.

8

Posvátný oheň, který jsme poté zapálili, byl sice velmi skromný, ale zato s veškerou vděčností přijatý – a za chvíli jsme se u něj tlačili a zahřívali své zkřehlé a promrzlé končetiny.

„A nyní, přátelé, nastává ta chvíle, kdy je třeba propustit běsy!“, zahlásil ceremoniář Zdeněk. Utvořili jsme opět kruh kolem ohně a začali chodit a tančit kolem dokola za doprovodu bubnů a jiných nástrojů. Zvuk a křik běsů a děsů v nás byl čím dál více intenzivnější a za chvíli řádili z plných sil, nespoutaně a odvázaně, svobodně, nejen kolem ohně, ale i po celé pláni. S puštěním běsů jsme ze sebe propustili symbolicky to, co nám již neslouží a bez čeho víme, že se v novém cyklu rozhodně obejdeme. Poté všichni běsi pomalu a postupně utichli a posvátný oheň nám opět dopřál svou sílu a očistnou energii.

Zima to chtěla a my zpívali, Živě, Moraně – a také tancovali. Pak přišly na řadu motlitby. V krásné dřevěné mističce se za chvíli rozvoněly opět bylinky. Každý si vzal hrstičku do ruky a já ji s vděčností přiložila k srdci, aby nasála esenci mého záměru přímo z centra hrudi, kde je pro mě záměr vždy nejčistčí. Přání a prosby byly hluboké a pozitivní. Já vhodila do posvátného ohně i šperk, který mě ještě stále poutal k minulosti. Kéž s jeho shořením shoří i to, co mě stále ještě poutá! Díky, posvátný ohni, za Tvoji sílu! Sláva!

p1070113

Na závěr přišly na řadu tradiční přípitky medovinou z našeho krásného ručně vyřezávaného okřínu. „Na lásku!“… „Na naše předky!“… „ Připíjím na rodinu a děti a na moudrost…!“, a jiné další přípitky zněly zvučně naším kruhem.

Po přípitcích jsme naši společnou práci uzavřeli v propojení se a držením se za ruce v kruhu. Oheň, předci a duch místa hodovali jako první. My až po nich. S úctou v duši. A jak praví starý zvyk, jedli a hodovali jsme opravdu plně a dosyta. Hojnost byla veliká a věřím a doufám, že bude i v celém dalším cyklu a při dalším zimním (nejen) slunovratu, u nás Slovanů zvaném Kračun.

Děkuji všem za ty společné chvíle radosti a propojení se v jednotu. Děkuji předkům a všem slovanským národům. Děkuji všem bytostem, otevřeně hledajícím smysl života v propojení s přírodou a její moudrostí.

Za Slovanský kruh s láskou Katka.

5

This entry was posted in Co se stalo, Novinky, Oslavy. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *