Provoda / Jarní rovnodennost

dsc2920-1024x683

autor textu: Martina Kalendová (2015)

(Text je součástí delší přednášky o kole roku: http://www.slovanskykruh.cz/2017/03/kolovrat-aneb-slovanske-slavnosti-v-prubehu-roku/ )

 

Jarní rovnodennost slavily národy po celém světě – Keltové, Germáni, Mayové, Řekové, Římané – a samozřejmě také Slované.

U nich začátek nového zemědělského roku doprovázel mýtus o sličném udatném mladém bohovi Jarilovi (zvaném též Jarovítovi, po přijetí křesťanství proměněném ve svatého Jiří), který přijíždí na bílém koni, aby bojoval se zlým drakem (zvaným též Zmej, jenž mohl v mýtu zosobňovat Kostěje nebo Černoboha). Od matky Mokoš (Matička Země) dostal zlatý klíč, kterým má otevřít zemi, aby se znovu probrala k životu a začala plodit. Drak je zabit, ale sám Jarilo v těžkém souboji s drakem umírá. Svůl úkol však splnil, nebesa se otvírají a sesílají na zem déšť, který přináší životadárnou vláhu. Příroda se probouzí a začíná znovu rodit.

Tento mýtus žije vlastně dodnes v podobě tzv. Vynášení smrtky či Morany. Původní název Provoda pochází právě z tohoto zvyku, tzv. „neděle provodní“, kdy se vyprovázela Morana (Mora, Mořena, Mařena, Smrtholka), představitelka zimy, jejíhož konce se lidé už nemohli dočkat, a proto se jí symbolicky zbavovali. Její jméno je pravděpodobně odvozeno od slovního kořene mar-, mor- čili „smrt“.  Průvod vynesl Moranu za vesnici, kde ji jako symbol smrti, nemoci, bídy a všeho zlého hodil do vody nebo svrhnul ze skály. Postavu „smrti“ představovala figurína, která se obvykle vyráběla z dřevěné hole obalené slámou a oblečené do dívčích šatů. Byla ozdobena pentlemi a na krk se jí věšely náhrdelníky z bílých vyfouknutých vajec a prázdných šnečích ulit (symboly smrti). Zpátky do vsi pak mladé dívky přinášely svěží rašící větvičky zdobené pentlemi, kterým se říkalo „líto, létečko“. Ty ve své podstatě symbolizují příchod jarní bohyně Vesny, kterou lze označit za ženský protějšek Jarila, či snad i za jeho snoubenku. S opentlenými větvičkami pak chodil průvod od domu k domu, ohlašoval konec zimy, za což byl hospodáři obdarován. Přitom se tančilo, zpívalo a nakonec se z dárků uspořádala hostina. Zcela jistě to také nebyla jednodenní oslava, naši předkové slavili dlouho, někdy i dva týdny. Rituál kulminoval právě v den rovnodennosti. Veliké noci je mimo jiné další z názvů pro rituály týkající se jarní rovnodennosti. (Křesťanské Velikonoce nejsou vlastně nic jiné než obdoba tohoto svátku, viz Smrtná neděle, která o dva týdny předchází neděli Velikonoční).

Pomlázka a kraslice /z ruského krásnyj= červený/ jsou také pohanskými zvyky a ne křesťanskými. Mladé pruty mají předávat svoji omlazující sílu ženě, jako partnerce sedláka. Pomlázka byla nejvýznamnější součástí oslav. Sílu tohoto zvyku dokazuje i to, že se udržel až do dnešní doby. Nejstarší záznamy o mrskání neboli „pomlazení“ pocházejí z přelomu 14. a 15. století a hovoří o šlehání metlami z mladých vrbových proutků. Mrskali se navzájem muži, ženy, chlapci i dívky. Tento zvyk byl původně rituálem, využívajícím magických vlastností jarních zelených ratolestí. Podobné praktiky byly obvyklé v různých zemích, ale velikonoční mrskání je zvyk typický pro západní Slovany, kde je nejrozšířenější.

Červená barva je zase symbolem slunce, hned příští den je delší než noc, je to tedy vítězství slunce symbolizované právě onou červenou barvou. Díky tomu se také tyto svátky nazývají někdy „červené“ a také z tohoto důvodu se vajíčka barvila zásadně na červeno. Po staletí se barvila jen plná vejce – jinak by ztrácela svůj význam a magickou funkci. Vyfouknutá zdobená vejce se objevila až ve 20. letech minulého století. Tradiční červená barva, kterou byla vejce původně zdobena, byla také symbolem krve, zdroje životní síly, ale také ohně či dozrálého ovoce – symbolizovala tedy také život, lásku a ochranu. Vajíčka byla pro naše slovanské předky symbolem životní síly, obnovy, života, znovuzrození, ale i smrti, představují tedy současně začátek i konec. I z těchto důvodů byla vajíčka od 7. do 11. století vkládána do hrobů, často přímo do klína zemřelého. Archeologové je našli v hrobech z období Velké Moravy, ale i na místech posledního odpočinku přemyslovských knížat. Nejstarší nález zdobeného vajíčka u nás pochází z pohřebiště ve Velkých Hostěrádkách na Břeclavsku. Je datovaný do let 1020 – 1030 a jedná se o zbytky červeného vejce s geometrickými ornamenty.

Tak jako se při jarní rovnodennosti vyprovází Morana, vítá se bohyně Mokoš, symbolizující princip života, plodnosti a matky. V této době je zobrazována jako mladá žena /viz. i symbol omlazení skrze pomlázku/. Sedlák se selkou provádějí rituální kopulaci v první vyorané brázdě, aby pole dobře plodilo. Úrodnost země měly podpořit i další obřady. Mezi ně patřily i kvetoucí větvičky vrby jívy, také nazývané kočičky – symbol přicházejícího jara. Tyto větvičky se zapichovaly na okraj pole (nebo záhonů na zahradě) a sloužily jako ochrana dobré úrody. Ten den se nesmělo pracovat se zemí, ani se jí nikdo nesměl dotknout.

Při jarní rovnodennosti se také poprvé projevuje magická energie bohyně Lady. Je možné, že její uctívání souvisí s prvními jarními dešti, neboť jméno bohyně Lady je zmiňováno v písních a rituálech za účelem přivolání deště. Velký význam se také připisoval rituálnímu očišťování. Lidé časně ráno vstávali a omývali se rosou nebo se šli umýt k potoku, což působilo jako ochrana před nemocemi. Největší ozdravný účinek měla koupel v místě soutoku několika pramenů, obzvláště bylo-li to ještě za tmy, přičemž celý rituál musel proběhnout mlčky. Lidé se koupali nazí. Jedná se o velmi starý zvyk, který se církev snažila potlačit už od raného středověku – prameny a potoky, u kterých se „čarovalo“, byly dávány do klatby.

Dále hospodyně v tuto dobu prováděly i „jarní úklid“ v domě – zametly a smetí pálily, odnášely za vesnici nebo aspoň házely za plot.

 

Další informace např.: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt%C3%A1n%C3%AD_jara„Vítání jara“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Morana„Morana“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Velikonoce„Velikonoce“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rovnodennost„Rovnodennost“

 

 

PROVODA 2015 – slovanské hradiště Zámka, Praha

 

PROVODA 2016NPP Bílé stráně u Litoměřic

 

PROVODA 2017 – u Vltavy pod slovanským hradištěm Zámka, Praha

 

PROVODA 2018 – u Vltavy pod slovanským hradištěm Zámka, Praha

(fotografie jsou z ceremonií Slovanského kruhu)

 

slovansky_kruh_logo400

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

This entry was posted in Články, Kolo roku. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *