Noc ohňů – 30.4.2017

18301097_10208819959808385_6080353358947915561_n

FOTOGRAFIE Z CEREMONIE ZDE (foto: Slovanka Olga, Kateřina Truksová, Zdeněk Ordelt a Aldaman)

18274818_10208819963088467_6512242820184785866_n

Vážení přátelé,

dovolte, abych se s Vámi podělil o velikou radost.

V neděli 30.4. jsem udělali oslavu „Noci ohňů“ na Moravě, u centra Padma Farma, na louce s menhirovým kruhem. Na oslavu přijelo mnoho lidí, napočítali jsme 63, a vytvořili jsme hezkou skupinu, která krok po kroku připravila celou oslavu.

Poprvé v historii ceremonií, které jsem dělal, jsem zažil nádherný pocit z toho, že při vedení oslavy a jejích přípravách mi pomáhali studenti „Školy ceremoniální práce v rámci slovanství“. Tím byla oslava velice odlišná od všech ostatních. Moje veliká radost je to, že se mi podařilo předat velikou část učení o Slovanech mým studentům – a ti pak vedli s velikým nasazením jednotlivé kroky práce. Celá práce má veliký smysl a studenti si krásně poradili s jednotlivými kroky.

Brzy zde bude větší skupina lidí připravených vést vlastní práce a dělat kvalitní práci pro nás Čechy. A za to díky našim předkům, síle našich rodů a trpělivé práci ve studiu a výuce. Velice brzy uvidí světlo světa nové učení, které nám pomůže se dostat blíž k nám samým a bude přístupné pro všechny, kdo ho budou chtít praktikovat.

Veliké poděkování všem, kdo na oslavu přišli, studentům školy, mým ochráncům a majiteli centra Padma Farma, Jakubovi.

Síla s vámi, láska a harmonie. Sláva Rodu.

Se srdečným pozdravem Zdeněk Ordelt

P1050380

 

Nyní si můžete přečíst krásný text, který o oslavě napsala naše kolegyně:

Někteří lidé se mi diví, proč prostě nechodím do kostela, když jsem pokřtěná a chodila jsem do hodin náboženství. Ptají se mě, co mě přitahuje na buddhismu a meditacích, když jsem se narodila v České republice. Někteří lidé se rádi omezují a vymezují, a pak mají strach z věcí a lidí, kteří se od nich odlišují. Protože si nelibuji ve strachu, dávám přednost osvobozujícímu harmonickému žití a spiritualitě, která přesahuje náboženství, jazyk, národnost a uměle vytvořené čáry na mapě. Vnímám duše jako nesmrtelné entity pocházející z jednoho zdroje, ale zároveň se s vědomím své české genetické výbavy ptám, proč takhle, tady a teď, a hledám své kořeny. Pro všechny z Vás, kteří také hledáte a až tak úplně nezapadáte do mainstreamové společnosti, která na nás vyskakuje z médií, teď píšu o jednom slovanském svátku, jenž jsem letos zažila poprvé. A velice mě potěšilo, že mohu 30. duben trávit smysluplněji, než „pálením čarodějnic“, které je pro mě žalostnou připomínkou lidské krutosti a zaostalosti.

18194903_10209247423563977_446366715595412309_n

Slavili jsme společně jarní svátek plodnosti s asi 60 Slovankami a Slovany (dětmi i dospělými) v Bělé u Jevíčka na pozemku patřícímu majiteli Padma Farmy. Pozemek je v blízkosti obce, ale přitom je od obce příjemně chráněn a izolován lesem a loukou. Úplně přirozeně se mezi nás vmísil také jeden anglicky mluvící pán s modrým turbanem v doprovodu své přítelkyně. Hlavní ceremonie začaly asi po 3 hodinách příprav, během nichž ženy upletly velký věnec a malé věnečky pro sebe a muže z různých zelených větviček a proutků (nejčastěji březových, lískových a lipových). Ženské věnečky byly víc vyzdobené kvítím a barevnými pentličkami, stejně jako velký věnec. Ženy chystaly také oltář (ubrus rozprostřený na trávě), na který po jeho vysvěcení (ve formě prosby popsané níže, po které ženy v duchu nebo nahlas pronesly svá přání pro nadcházející rok) každý z nás vyrovnal různé pochoutky, jež přinesl pro sebe a pro ostatní. Muži se mezitím bavili rovnáním hranice na oheň, sháněním dříví, kopáním jámy pro májku a kácením vysoké a štíhlé břízky. Všechny ženské a mužské aktivity doprovázelo občasné nenucené zpívání různých popěvků pro zkrácení dlouhé chvíle a z radosti.

18301491_10208819973528728_3384962471740017350_n

Něco málo po šesté večer přišla ta chvíle, kdy už byli všichni oblečení, někteří v tradičním oděvu. Stoupli jsme si do kruhu s hranicí dřeva uprostřed, chytili se za ruce a nechali se vést Zdeňkem Ordeltem a jeho pomocnicemi a pomocníky. Nejdříve přišlo vysvěcení místa. Slovo „vysvěcení“ mi dřív asociovalo máchání kropenky se svěcenou vodou. Ale teď už ho naštěstí chápu jako pokornou prosbu k duchu místa (běžně se užívá spojení Genius loci), aby obřad mohl proběhnout s jeho svolením a v klidu. S tím souviselo očistné okouření každého z nás posvátným dýmem z bylinek jako je šalvěj a pelyněk. V tomto momentě se poprvé rozezněly bubínky a rozvibrovaly naše smysly. Poté jsme vyvolávali slovanské bohy sídlící na čtyřech světových stranách. Pamatuji si, že z východu jsme volali boha Svarožice (oheň, mužský element), ze západu bohyni Mokoš (voda, ženský element), ze severu boha Striboga (vítr/vzduch) a z jihu Matku Zemi. Pak jsme pohledem vzhůru pozdravili boha nebes a světla Svaroga a nakonec jsme se dotekem dlaní propojili s podsvětím, kde sídlí bůh Veles, Morana a jistě mnozí další.

18274729_10208819964728508_9208369700863214960_n

Konečně mohl začít rituál plodnosti – stavění májky. Ženy zvedly věnec, muži břízu a obě prozpěvující si skupiny se k sobě přibližovaly až… se potkaly. Doufám, že se někomu podařilo zvěčnit na video ten okamžik, kdy se břízka i s přivázaným věncem jedním plynulým pohybem napřímila, protože ze země pod ní to byl moc pěkný pohled. A když májka stála a povedlo se z ní několika mocnými trhnutími dostat i lano, za které ji muži táhli nahoru, mohl vzplát oheň zapálený ze čtyř světových stran. Mokré dřevo nějakou dobu doutnalo, ale vítr (nebo bůh Stribog?) nesl dým od vesnice Bělá k lesu, a hranice nám vydržela stát a hřát dlouho do noci. Každý z nás si vzal do hrsti pravé ruky bylinky, přiložil zavřenou dlaň k srdci, a když na nás došla řada, pronesli jsme rozvážně nahlas nebo v duchu přání a vhodili bylinky do ohně. Přání jsme posílili mantrou „Sláva rodu“, která se jako ozvěna vracela od ostatních v kruhu. Ve zbytku večera se jedlo, pilo, tančilo, zpívalo, bubnovalo a vysílala se přání.

18274756_10208819972848711_8311877425819922185_n

Je příjemné zažívat, že se staré tradice obnovují. Obnova probíhá díky lidem, kteří se navzájem neznají a přistupují proto k sobě občas trochu nedůvěřivě. Většinou však počáteční nesmělost pomine díky společně prožitému harmonickému zážitku v přírodě, do kterého vstupujete i odcházíte svobodně. Takové tradice pomáhají čistit mysl, hojit staré rány v srdci a obnovovat energie v těle. Mně vracejí naději, že čím dál více lidí hledá smysl svého života, a pomáhají mi oprostit se od předsudků vůči sobě i druhým. Stačí se jen uzemnit, otevřít mysl a srdce. Pak jsem lépe schopna rozmotat uzlíky na někdy zašmodrchaném klubku nití svého žití. Výsledkem je větší klid a spokojenost. A moje spokojenost se pak šíří jako vlnky na jezeře, ve kterém můj placatý kamínek naskákal několik žabek za sebou, a zaplavují okolí.

Zopakuji na závěr jedno své přání zapité medovinou z dřevěného okřínu, které si chci stále připomínat: „Ať mírumilovně tvoříme, účinně se bráníme, milujeme se, milujeme a jsme milováni. Sláva rodu!“.

 

Pro Oko bohů a Slovanský kruh napsala Slovanka Olga

 

 

 

VIDEO:

 

 

 

This entry was posted in Co se stalo, Novinky, Oslavy. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *