„Slunovrat s příchutí medoviny“ (rozhovor s Katkou Truksovou)

(rozhovor s Kateřinou Truksovou je součástí novinového článku nazvaného „Příběhy žen, které Vánoce neslaví“)

V listopadu tohoto roku jsem udělala  rozhovor do přílohy deníku Právo – Styl pro ženy – o tom, jak slované slaví zimní slunovrat. Moje vyprávění je v článku nazvaném Vánoce jinak, který zahrnuje ještě další dva zajímavé příběhy dvou žen, které vánoce slaví netradičně, či vůbec.
Jsem ráda, že jsem mohla poskytnout alespoň nějaké informace mainstreamu o naší staré spiritualitě, a jestli tento článek, do kterého se rozhodně nevešlo úplně všechno, co bych měla na srdci, někoho inspiruje či navede na cestu objevování slovanských či našich jiných původních kořenů, tím lépe.
V příloze si můžete přečíst můj velmi stručný příběh.

Sláva Rodu.
Za Slovanský kruh Kateřina Truksová

 

CELÝ ČLÁNEK ZDE: https://www.novinky.cz/zena/458331-pribehy-zen-ktere-vanoce-neslavi.html

ROZHOVOR.pdf

 

„Příběhy žen, které Vánoce neslaví“

Žijí sice uprostřed Evropy, ale Vánoce neprožívají tak jako většina jejich krajanů. Mnohdy u nich v prosinci ani nevoní cukroví, stromeček nekupují a nedají si ani smaženého kapra s bramborovým salátem. Ať už z náboženských, nebo ryze osobních důvodů to mají tři dámy, které jsme oslovili, s našimi svátky jinak. „Ten shon nám nechybí,“ shodují se…

Slunovrat s příchutí medoviny

Kruhem desítek lidí koluje velká dřevěná nádoba plná voňavé tekutiny. Uprostřed shromáždění plápolá oheň. Je zimní slunovrat a novodobí Slované právě slaví jeden ze svých největších svátků. Krátké dny se začnou za chvíli nepozorovaně, ale o to jistěji prodlužovat.

„V té ručně vyřezávané míse se slovanskými symboly – nazývané okřín – je medovina. Také ona k Slovanům odjakživa patří,“ vypráví mi Pražanka Kateřina Truksová. „Stejně jako uctívání Slunce,“ dodává.

V civilním povolání grafička, jež z části pracuje také 652582-original1-dt260jako servírka a správkyně webu jedné paleo-veganské restaurace (paleo je stravování inspirující se dobou paleolitu, striktně vylučuje obilí a mléko). Kateřinina cesta k našim předkům a jejich víře začala před několika lety. Tehdy nezažívala právě jednoduché období a zatoužila prostě žít jinak.

„Měla jsem partnera, dceru, ale nějak se nám nedařilo. Nakonec jsme se rozešli. Cítila jsem v sobě, že potřebuji změnu, najít sama sebe. S tím přišla i má potřeba provádět různé rituály, které by mi k hlubšímu pochopení a spojení sama se sebou pomohly. Ovšem zprvu jsem ani nevěděla, jak by měly vypadat,“ ohlíží se.

Slované z internetu

V rámci osobního rozvoje se zapisovala do nejrůznějších kurzů, zkoumala náboženské směry. V tomhle rozpoložení se nacházela i jednoho dne, když si s dcerkou vyšla do pražské Divoké Šárky. Uprostřed přírody narazily na skupinu lidí tancujících za doprovodu bubnů, kteří ji hned zaujali. Netradiční taneční rituál vedl mexický šaman, jak zjistila vzápětí. Dozvěděla se také, že se všichni scházívají pravidelně. Neváhala a na příští sraz dorazila i ona.

„Moc se mi u nich líbilo, ale časem jsem zjistila, že mi chybí něco takzvaně od nás, z Česka, prostě hledala jsem nějaké rituály s prvky naší kultury,“ pokračuje. Začala pátrat na internetu, kdo by její požadavky mohl splňovat, a narazila na organizaci Slovanský kruh. Konkrétně na vyprávění jejich oficiálního žrece, jak se nazývá slovanský kněz, Zdeňka Ordelta.

„Zhlédla jsem video a měla jsem konečně jasno,“ tvrdí. Když dorazila na akci Slovanů, okamžitě cítila, že je to ono. „Byla jsem u nich hned jako doma. Jejich pravidla a atmosféra kruhu podobně smýšlejících lidí oslovila moje srdce,“ líčí.

Ve společenství se nyní pohybuje tři roky. A jak se tedy ona chystá na křesťanské Vánoce? „Stejně jako jiní. Jen před nimi ještě slavím pro sebe mnohem důležitější svátek, zimní slunovrat 21. prosince,“ odpovídá mi. Doplňuje, že leccos je u nich doma stejné jako u jiných Čechů. Mají stromeček, dárky, klasické pokrmy, jen na Ježíška se nevěří. To, že neexistuje, ví i její pětiletá dcera. „Nechtěla jsem jí lhát,“ podotýká Kateřina Truksová a upřesňuje: „Snažíme se nepodléhat tolik bezduchému vánočnímu konzumu, spíš se propojovat s duchovní atmosférou vánočních dní.“

V lůně přírody

Podobně to podle ní má řada novodobých Slovanů. Štědrý den slaví „kvůli rodině“, ovšem jejich srdce se obracejí spíš k zimnímu slunovratu. I letos se tak sejdou na předem určeném místě a čekají je hodiny vzájemného souznění, meditace, vnímání přírodních jevů a vyjadřování úcty slunci a svým předkům.

„Oproti nim však vše kratší dobu. Oni se rituálům při zimním slunovratu věnovali celou noc a celý den. Udržovali oheň, tančili, bavili se. Po obřadu následovalo čtrnáctidenní období běsů, kdy věřili, že do okolí vycházejí temné síly vyvolané nedostatkem slunce. Slované se je snažili zahnat zpět, kam patří. Nasazovali si proto na tváře různé masky, chodili na koledu, modlili se…“ vypočítává namátkou další rozdíly starých a novodobých slovanských tradic.

A v čem se naopak podobají? „I my jsme venku dlouhé hodiny, takzvané běsovské masky si na tváře taky kreslíme a hoří nám i oheň. Jsme často oblečení ve vhodných oděvech, většinou bílé barvy. Tedy barvy symbolizující čistotu i ochranu,“ podotýká. Nicméně zdůrazňuje, že pravidla jen doporučují: „Nejsme dogmatici. Jen chceme, aby obřad měl nějakou úroveň.“

Než ale samotný rituál slunovratu začne, rozdělí se novodobí Slované na ženy a muže. Pánové pak zpravidla připravují ohniště, dámy zdobí strom, případně oltář, chystají jídlo. Zahájení obřadu je následně spojené s očištěním bylinami, se vznikem kruhu. To je už kolem šesté večer, tedy tma.

IMG_2642

Čelovky pomohou

Celou oslavu řídí ceremoniář, případně ceremoniáři. Během ní se uctívají mimo jiné všechny světové strany, přiřazují k nim různé přírodní živly a síly… Zpěv a tanec mají zase rozproudit energii, radost, spojit zúčastněné podobnými silnými vjemy a pocity. K tomu jim pomáhají zvuky různých hudebních nástrojů, nejčastěji šamanských bubnů, či různých chřestidel, rolniček a dřívek. V emočně silné atmosféře zaznívají osobní modlitby. I tady hrají důležitou roli bylinky. Splnění prosby podle slovanské víry zaručí jejich vhození do ohně. K zakončení seance pak patří symbolické kolování již zmíněného okřínu plného medoviny a pronesení oslavného přípitku.

A kolik dorazí na podobnou akci lidí? „Kolem padesáti šedesáti. Záleží na počasí, na tom, jak má kdo čas,“ podotýká. Po obřadu následuje, tedy již v hluboké tmě, hostina. K tomu, aby se zúčastnění trefili s jídlem do pusy, slouží zapálené pochodně, případně baterky nebo čelovky.

„Jak jsem říkala, nejsme rigidní. Vymoženostmi moderní doby si rádi pomůžeme,“ směje se Kateřina Truksová. Sama nedávno prošla zasvěcením na kněžku, což jí v budoucnu umožní obřady podobné slunovratu vést. Věří v to, že novodobých Slovanů bude v ČR dále přibývat: „Jsou nás stovky. Ale hlásí se další a další. Ocitli jsme se v době, k níž patří hledání vlastních kořenů a návrat k našim zapomenutým tradicím a předkům. Cítím, že naše duše po spojení s našimi kořeny touží,“ uzavírá.

 

Fotografie: Jan Handrejch, Právo a Slovanský kruh

 

Zdroj: https://www.novinky.cz/zena/458331-pribehy-zen-ktere-vanoce-neslavi.html

 

 

This entry was posted in Články, Napsali, Novinky. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *