„Slovansko-árijské védy“

Vážení přátelé,

jako zástupce Slovanského kruhu z.s., Evropského kongresu etnických náboženství ECER (European Congress of Ethnic Religions) a Slovanského sněmu vydávám toto prohlášení, které se týká textů „Slovansko-árijské védy“, napsaných autorem Alexandrem Chiněvičem alias páterem Dijem.

Toto dílo nemá nic společného s kulturním dědictvím západních Slovanů a je ve všech slovanských národech uznáno jako falsum, tedy zfalšovaný text.

Rodnověrné slovanství nemá s tímto textem nic společného. Více si můžete přečíst v následujících článcích a poslechnout na audiozáznamu pořízeném při disputaci se zástupkyní tohoto proudu u nás, paní Ovečkovou.

Chtěl bych poděkovat za odvahu váženému panu Mgr. Janu Kozákovi a také Doc. Ing. Vojtěchu Merunkovi, Ph.D., že jako jediní ze skupiny odborníků na slovanství a védskou kulturu sebrali odvahu a sepsali jejich vyjádření. Děkujeme.

Pro informaci, zástupci ruského slovanství – Velesův kruh a Svaz domorodých občin, taktéž zástupci ukrajinských Slovanů pod vedením velekněžky Galiny Lozko – Zorislavy, zakladatelky Slovanského sněmu, a taktéž zástupci domorodých občin se rovněž distancují od této neo-esoterické organizace.

Jsme rád, že máme svobodu a můžeme konečně psát pravdu, aniž se toho musíme obávat.

Cílem Slovanského kruhu je přinášet a chránit odkaz, který nám zde zanechali naši předkové. Věrohodnost informací, které přinášíme našim přátelům a studentům, je pro nás na prvním místě.

 

Níže najdete link na doporučenou literaturu a seznam některých falsifikátů.

Odkaz na seznam doporučené literatury: http://www.slovanskykruh.cz/2017/05/seznam-slovanske-literatury/

Audio záznam z disputace o falsifikátech Slovansko-arijské védy najdete zde: http://www.slovanskykruh.cz/2015/06/nahravka/

Přeji vám pěkné počtení a poslech.

 

Za můj text beru zodpovědnost pouze já, tyto informace se ke mně dostaly během působení a cestování po Ukrajině, Rusku. V této sféře nikdo jiný ze Slovanského kruhu z.s. mimo mě není autorem této zprávy a není za ni zodpovědný.

Děkuji za pochopení.

V respektu k našim slovanským předkům a dalším domorodým národům doma v Evropě,

Zdeněk Ordelt
Slovanský kruh z.s.

 

 

Vyjádření k fenoménu Slovansko-árijské védy

(autor: Zdeněk Ordelt)

Je to již dlouho, co se nám ve střední Evropě začaly objevovat texty církve Inglingů z Ruska a jejich následovníků. Stejně tak to bylo i s „Knihou Velesovou“, která nastartovala růst zájmu o téma původních slovanských textů.

Jaká je pravda o těchto textech? Cítím se jako zakladatel Slovanského kruhu povinen informovat veřejnost o tom, jaké informace se ke mně dostaly. Také bych byl rád, aby zodpovědnost za toto prohlášení šla pouze na mou hlavu a ne na ostatní členy naší organizace. Jsou to věci velice vážné a dlouho jsem nevěděl, jak s nimi naložit.

Tato moje odhalení jsou ale natolik zdrcující, že jsem si jist, že otevřou mnoha lidem oči a pomůžou mnohým v hledání pravdy o našem původu, o naší domorodé tradici, která – mimo té slovanské – sestává i z keltské, germánské a dalších. Pro naši dobu je však velice důležitá ta slovanská, kvůli kulturním aspektům, které nese naše země, náš národ a jazyk.

K textům z knih Slovansko-árijských véd jsem se dostal před dlouho dobou. Protože jsem ale již slovanství studoval, bylo mi podezřelé, kolik informací se najednou objevilo, když tu byly těžkosti najít i názvy lokálních božstev. Tak jsem nelenil a na první pohled fantastické dílo jsem konzultoval s odborníky z katedry slavistiky a religionistiky. Byl jsem zklamán hned od začátku. Byl jsem informován o tom, že jde o dílo Rusa jménem Alexander Chiněvič – říká si páter Dij, který tvrdí, že on a další rodnověrci jsou držitelé 10 000 let starých zlatých desek, které prý napsali Praslované. Tito Praslované měli přiletět v létajících talířích na severní pól země jako civilizace z  hvězd. Po zamrznutí pólů se vydali na jih a do Indie dorazili jako známí Árjové. Svoji moudrost zaznamenali na tyto zlaté desky. Z těch pak údajně vznikla známá védská kultura v Indii.

Bylo by to fantastické, ale je to bohužel lež a výmysl tohoto manipulátora, Pátera Dije.

Dokázali to akademičtí odborníci a znalci slovanské tradice a toto učení bylo odsunuto jako falzifikát. Třeba při naší vědecké disputaci ( http://www.slovanskykruh.cz/2015/06/disputace-na-tema-pravosti-slovanskych-textu-25-6-2015/ ) český odborník na sanskrt odhadl použité védské písmo jako staré maximálně 1200 let a ještě chybně osazené ve Fotoshopu. Prostě je to amatérské dílo a dělá ostudu slovanskému učení.

Rodnověrní Slované z Ruska, Ukrajiny, Slovenska a Čech od něj dali ruce pryč, protože jde o velice vážnou manipulaci historických dat skutečných Slovanů.

Není vůbec jisté, kdo a co za tím stojí…. .

Ruská církev Inglingů začala s propagací tohoto falsifikátu, který přilákal mnoho následovníků toužících probudit svoje slovanské kořeny, které byly tak dlouho utiskované církví, komunismem, ignorancí a likvidací přírodních hodnot u nás na kontinentě. A tím, že je nikdo neinformoval o skutečném stavu věcí, a díky své karmě prostě po tomto fantasy esoterickém dílu sáhli.

Nastala doslova vlna zájmu, podobná jako u Knihy Velesovy. Spousta videí a kazatelů. Ale pozor – skuteční Slované v Rusku, jako je Svaz domorodých občin v Rusku (Союз Славянских Общин Славянской Родной Веры) anebo Velesův kruh se od tohoto falsifkátu distancují. Tyto skupiny praktikují slovanství v Rusku mnoho let a nic takového tam nikdy nebylo. Když tu se zničeho nic objeví takové veledílo… To je spíš k smíchu – a vůbec se k tomu dá jen těžko veřejně vyjádřit, aby se člověk nezamotal do zbytečných konfliktů.

Protože toto dílo vypadá zprvu fantasticky, získalo spoustu nadšenců. Napáchané škody na věrohodnosti už tak těžce získatelných informací o genocidě vystavenému slovanství jsou veliké. Lidé nevědí, čemu mají věřit, a perfektně organizované šíření Slovansko-árijských véd často předběhne méně propagované staré čisté slovanství, které se doposud sbírá ze všech ran.

Ve mně to vzbudilo veliké rozhořčení, jak někdo může být tak necitlivý a vystavit nicnetušící davy takové manipulaci.

Když jsem se naposledy setkal se zástupci této organizace na Moravě, během folklorního festivalu v Uherském Hradišti, bylo mi sděleno, že vědí, že je to falsifikát!!!!, ale že je jim to jedno. Že jdou cestou vyšší vibrace…… To mluví za vše.

Žádná z mezinárodních organizací působících v oblasti obnovy domorodé tradice s nimi nespolupracuje, a to ani Slovanský sněm, ze kterého byli definitivně vyloučeni v roce 2014 ve Slovinsku v Ljubljani.

Jako oficiální zástupce Slovanského kruhu, ale nyní hlavně za sebe, bych chtěl upozornit lidi, kteří hledají slovanství, aby si dali pozor, kam směřují svoji pozornost. V Rusku védisti nyní čelí obvinění z rasismu a proslýchá se (zprávy o tom již z webu bohužel zmizely), že jsou financování z podezřelých soukromých zdrojů, a dokonce i tajných služeb.

Napsal jsem tento dopis po setkání s dalším obdivovatelem této organizace, které mě tak vyděsilo, že již nemám jinou možnost.

Oficiálně tedy prohlašuji, že Slovanský kruh z.s. nemá nic společného s touto manipulativní organizací a jakékoliv jejich zneužívání našeho loga či názvu je protizákonné a bude řešeno právní cestou.

Poslední, o čem chci vypovědět, je invaze díla Kurovských do našich knihkupectví. Zdá se, že Lada Kurovská a Vladimír Kurovský pocházejí ze staré židovské rodiny, která v minulosti navázala kontakt s FCB, tedy tajnými službami Ruska. V té době se ale Lada nejmenovala Lada…

Po mém osobním setkání s Ladou Kurovskou v Praze, kdy mi lhala do očí, že se jmenuje Lada a ne jinak, mi tyto informace potvrdila. Chtěla, aby Slovanský kruh reprezentoval její akce – to jsem rezolutně odmítnul.

Vladimír Kurovskij byl vysvěcen jako slovanský kněz strážkyní autentické tradice – kněžnou Zorislavou. Pak však zradil učení rodnověrných Slovanů na Ukrajině, přijal zasvěcení od pátera Dije a stal se védistou. V tom momentě porušil přísahu u Zorislavy a s rodnověrnými Slovany přestal spolupracovat. Védisti jsou oddělená ezoterická skupina, která nenavazuje na rodnověří, ale na smyšlené texty Slovansko-árijských véd. Kurovští jsou proto nyní vyloučeni ze slovanských skupin na Ukrajině a jejich práce není součástí původní slovanské tradice.

To však neznamená, že v jejich dílech žádné stopy po slovanství nenajdete. Ale veškerá fakta překrucují tak, že tato forma učení vás k vašim autentickým slovanským kořenům nezavede.

Závěrem bych ještě rád dodal, že se ke mně doneslo z více zdrojů doma i v zahraničí, že za aktivitami církve Inglingů a Slovansko-árijských véd stojí pravděpodobně někteří členové pravoslavné církve i tajné služby Ruska FSB. Stopy tam skutečně vedou, celé toto dílo má podle mě za cíl použít Slovany k politické manipulaci a vládním záměrům. Diskreditace tohoto pole by byla hluboká rána znovu obnovující se duchovní síle našeho etnika. Proto je důležité se tomuto poli vyhnout a jít cestou pravdivých a ověřených informací. S tím rádi pomůžeme, jsme totiž ve spojení s ruskými a ukrajinskými rodnověrnými organizacemi, s jejich volchvy a kněžkami.

Přeji všem lidem dobré vůle, ať mají štěstí v hledání našich autentických společných kořenů. Ať všechny lži a manipulace se vyhnou vaší cestě.

Kéž síla našich předků stráží klenoty naší prastaré duchovní tradice.

 

S úctou a respektem,

Zdeněk Ordelt
zakladatel organizace Slovanský kruh z.s.

 

 

 

Dnešní novopohanství na rozcestí

(autor článku: Mgr. Jan Kozák)

Současný stav světa vyjevuje zřetelně zkázonosnost a omylnost židokřesťanské biblické tradice, která musela logicky vyústit do podoby dravého egoistického kapitalismu a ničení planety, protože židovské základy celého biblického světonázoru – pěstovaný egoismus, ziskuchtivost a víra v Boha coby „Pána losu“ a stvořitelského Pána světa, který člověku říká „Můžeš!“, vedou do záhuby.

Jako obrana a nesouhlas se stále dominujícím židokřesťanským paradigmatem povstává dnes masově zájem o různé biblickou tradicí odsuzované dávné náboženské tradice, zahrnované obecně pod – obzvlášť v češtině – velmi hanlivý název „pohanství“. Ve slovanském prostředí se objevují různé skupiny obnovující starou pohanskou tradici, prozatím velmi nejednotně, vždy na základě úrovně vědomí a znalostí dotyčných účastníků.

Tento dosavadní chaotický stav je také umožněn nedostatečně uchovanou slovansko-pohanskou tradicí, neboť tisíc let trvající nadvláda židokřesťanství všechny projevy „staré víry“ důsledně a nenávistně likvidovala. Některé evropské pohanské skupiny se pokoušejí sjednocovat původní tradice různých národů do jedné nesourodé směsky, jiné se nechávají inspirovat tradicemi velkých národů, jako jsou Germáni či Rusové, Italové zase navazují na tradici dávného římského impéria, někteří hledají inspiraci v tradici velkých „pohanských“ kultur jako je indický hinduismus a buddhismus, nebo dokonce přestupují na semitský islám, a proto je nanejvýš nutno si v tomto chaosu udělat jasno.

Obecně je třeba především říci, že se fenomén pohanství nedá zahrnout do jednoho teologického světonázoru, není možné vytvořit jakousi „pohanskou unitárii“, a to především z toho důvodu, že se lidské vzpínání k „duchovní síle“ odpradávna dělí na dva základní směry, které jsou svou podstatou protichůdné a navzájem myšlenkově nepřátelské.

První typ je „solární“, ducha života coby „Otce na nebesích“ vzývající, druhý je chtonický, který velebí coby zdroj a pramen života Matku Zemi. Proto i když se pokusíme obecně charakterizovat pohanství jako „sjednocování člověka s věčnou božskou přítomností“, nedojdeme jednoty, protože si pod slovem „bůh“ představují tyto dva základní proudy religiozity něco diametrálně rozdílného. Řešením tedy nemůže být obecně chápaný „monoteismus Stvořitele“, který navíc ve všech svých podobách si prostřednictvím svých samozvaných zástupců na Zemi osobuje právo světsky vládnout a diktovat všem svůj egoistický názor.

Protože všude tam, kde vládne neznámo a tajuplno, si lidská představivost dosazuje své představy, dochází k všelijakým pokusům o rekonstrukci historie duchovní tradice, která je často plná laických a pustou fantazií vytvořených představ a teorií. V oblasti slovanské to jsou dnes např. egoistické rusko-védské představy o vzniku árijských Véd v ruském prostředí, které se odtud šířily do celého světa, hlavně do Indie, kde „poučily“ Indy.

Jako předkladatel ze sanskrtu a znalec staroindické literatury musím tyto představy rezolutně odmítnout. Tradice védská a védské archetypy myšlení jsou doložitelné již v kultuře protoindické (až 8. tis. př.nl. či možná ještě víc) a jsou spojeny s védskou řečí jako prostředníkem. Védskou tradici s jejími archetypy nalezneme reprezentovanou i v nejstarším dosud vykopaném městě světa v dnešním tureckém Chatal Hüyük (až 8. tis. př.nl.), a tato tradice myšlení stála také u zrodu jak velké kultury staroperské, mezopotámské i egyptské. Velikost indické védské tradice dosvědčují dodnes i tisíce sakrálních děl složených v sanskrtu a mohutnost rozšíření indického myšlení a kulturní tradice po celém světě, zvláště prostřednictvím buddhismu.

Po něčem takovém není v ruském, ale ani v žádném jiném prostředí ani stopy.

Lingvisticky potom je pro všechny znalce sanskrtu a védštiny (nikoliv však pro ty, kteří sanskrt nestudovali a z něj nepřekládají) snadno dokazatelné, že všechny indoevropské jazyky mají původ ve védštině, nikoliv v uměle a slepecky vytvářené smíšenině západních vědců zvané „původní praindoevropština“, a že nejbližší jazykovou skupinou, která se z prapůvodní védštiny vyvinula, byla právě větev slovansko-litevská. Ruština jako z védštiny vyvinutá sekundární řeč nemohla tedy být učitelkou řeči, ze které sama vznikla.

Protože tradice árijská byla kultem recitovaného svatého slova, které bylo od „znalců slova“ – bráhmanů, mágů, druidů atd. – zakazováno písemně zapisovat – vše se učilo foneticky zpaměti z učitele na žáka – je také logické, že teorie tzv. „ruských árijských bukvic“, které mají být nositelky moudrosti, je teorií novodobou, laickou a mylnou, která dostatečně nechápe a nerespektuje praxi védské ústní tradice. Slovo totiž není ani neživý znak, ani studený obraz, ale vykřesávaná živá jiskra ideje, vylétající z věčného hořícího Ohně, našeho duchovního Slunce.

Navíc se v textech tzv. „ruských véd“ objevují slova sanskrtská, a to takovým způsobem, že prozrazují totální neznalost autorů ohledně struktury sanskrtského jazyka. Např. přídechovou řadu sanskrtských hlásek „kh“, „gh“, „čh“, džh“, „th“, dh“a „ph“, „bh“ nelze číst a rozkládat omylně coby dvě samostatné hlásky, a tak jim vkládat nový „slovanský“ smysl. Bez znalosti védského systému řeči nelze číst a interpretovat védská slova „rusky“.

Vzhledem k tomu, že se v této domněle staré slovansko-védské tradici („Velesova kniha“) objevují nejen svatá slova sanskrtská jako „súrya“, „madhu“, „dharma“, dokonce názvy védských božstev jako Mitra, Varuna, Indra, ale dokonce i germánský termín pro „Středozem“ – „Mitgard“, je zcela zřejmé, že se jedná o eklektický pokus z vypůjčeného dědictví sousedních pohanských národů sestavit falešný soběstředný originál.

Jestliže proto chceme vystavět novou pohanskou tradici, je třeba znát naši původní společnou řeč – védštinu – a studiem originálu pochopit základní ideje v ní obsažené. Všechny árijské větve religiozity z této tradice také prokazatelně vycházejí a řada archeologických nálezů a vykopaných sakrálních artefaktů to dokazuje.

Pohanský „Strom života“ – sanskrt. „aśvattha“ má mnoho podob – buddhistický „strom bódhi“, germánský „Igdrasill“, slovanské a všeobecně v árijském pohanství rozšířené uctívání „posvátného stromu“ či „svatého háje“, nikde však není tato tradice duchovně a filosoficky osmyslena a vysvětlena, nežli v tradici indické. Totéž platí i o mnoha dalších fenoménech pohanství – o uctívání ohně uprostřed dokonalého kruhu, o kultu „svatého slova“ coby nositele poznání, o nošení bílých oděvů coby symbolu čistoty, o uctívání výšin a životadárných řek coby symbolů „horní síly“, o kultu čísla 3 a „třetího oka“ coby symbolů trojitostního vidění světa, atd., atd.

Protože naši předkové uctívali „pravdu“, tj. védsky „brahma“ (původně svaté slovo Védy, později v sanskrtu již obecně filosoficky coby „satyam“ – „to, co vede k poznání pravé skutečnosti“), které otvírá prostor Světla poznání, bylo by jejich urážkou, kdybychom navazovali na jejich tradici pomocí lží a výmyslů.

Mýlí se dále i všichni ti „pohané“, kteří by chtěli ztotožnit védskou tradici s obyčejným a primitivním uctíváním „svaté Přírody“ jako takové. Podobně jako herci na divadle znázorňují ideje autora celého představení, tak také všechny fenomény ve hmotném světě znázorňují a doslova žijí z idejí a sil, které vysílá věčnějsoucí Duch – tím, že je hmotně napodobují, že je manifestují v těle a formě. Nevědoucí „uctívači Přírody“ však uctívají Přírodu jako takovou, odtrženou od síly, která ji živí, a tak se podobají modlářům, kteří nechápou, že socha pouze představuje Boha, nikoliv že je to Bůh sám. „Hlas přírody“ je proto pouze volání naší pozemské Matky, nikoliv „hlasem božím“, tj. hlasem Puruši, „Věčného Světla“,“Nebeského Člověka“, tj. ducha, který je pravou naší podstatou.

Nevědoucí pohané, odtržení od Světla pravého poznání, však všechny zvířecí instinkty a pudy, všechny žádosti a ziskuchtivosti, ba všechnu nemravnost spojenou s kriminalitou a perverzitou, vidí jako „lidskou přirozenost“, chtějí se „ztotožnit s přírodou“, a strhávají tak sami sebe a všechny kolem dolů, do démonských světů ubohé smyslové závislosti a zvířeckosti, vedoucích do černočerných světů chaosu, zániku a Smrti. Ten, kdo místo popíjení spásné sómy, tj. Světla poznání, pojídá již jenom konkrétní med, ba dokonce z „náboženských důvodů“ popíjí již jen medovinu, kráčí touto úpadkovou cestou.

Jestliže by se tedy všichni novopohané měli sjednotit na tom, co je spojuje a odlišuje od dosud vládnoucího židokřesťanství, měli by vycházet z původního stálejsoucího Zdroje lidské moudrosti, a tím je indická Véda a její věčné archetypy, mezi které především patří to, že tvůrcem člověka a jeho života na Zemi, bylo od nepaměti uctívání Světla poznání. To platí nejen pro nás Slovany, Germány a ostatní árijské národy, ale i pro dnes zcela upadlý a lidově pověrečný indický hinduismus. Dnešní indické uctívání „boha ničitele“ Šivy a jeho manželky – krvavé Kálí – se totiž již téměř ničím neliší od toho, co nás dnes ničí – od uctívání židovského boha Jahveho a jeho sil.

 

—

---

 

Výňatky z článku Doc. Ing. Vojtěcha Merunky,  Ph.D.

(Celý článek mapuje politickou situaci v Rusku. Nemůžeme ho publikovat, protože jsme nepolitická organizace – avšak tato krátká část ukazuje další souvislosti „védistů“ , pravoslavné církve a ruské politiky…..)

„… Je třeba se rázně vypořádat s účelovou tvorbou mýtů o jakémsi zlatém věku slovanské vzájemnosti pod ruským vedením kdesi za Uralem v bájné Tartárii, se svalnatými árijskými bojovníky ve vikingsko-byzantském brnění na obrovských koních, s védami a bukvicemi a dalšími bludy a účelovými podvody, kterými ruští propagandisté záměrně zaplavují mediální prostor…

—

 

ODKAZY NA STARŠÍ ČLÁNKY O SLOVANSKO-ÁRIJSKÝCH VÉDÁCH:

 

Mgr. Jiří Mačuda: disertační práce „Ideologie rodnověří v názorech a praxi jeho čelních představitelů (se zaměřením na genezi a proměny obřadu)“ – výňatek z oddílu 4.5 : „Staroruská církev pravoslavných starověrců – inglingů“ (2012): http://www.slovanskykruh.cz/2018/10/rodnoverske-padelky-slovansko-arijske-vedy/

 

Žiarislav: „Netreba veriť všetkému „slovanskému“ „ (2012): http://www.ved.sk/RC.slovanstvo.fantastika.htm

 

Miky Skjaera: „Inglingové a páter Dij – zhouba slovanského rodnověří“ (2015): http://moje-kniha-stinu.blog.cz/1501/inglingove-a-pater-dij-zhouba-slovanskeho-rodnoveri

 

KARUG: „Bukvice, ufoni a slovansko-árijské védy“ (2017): https://karugblog.wordpress.com/2017/08/06/bukvice-ufoni-a-slovansko-arijske-vedy/

 

 

LEVA-NET (2012): http://leva-net.webnode.cz/products/oznameni/

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/oznameni/

(Poznámka Slovanského kruhu: Je zajímavé, že autor tohoto oznámení byl zřejmě jeden z prvních lidí, kteří propagovali a rozšiřovali Slovansko-árijské védy v Česku… Pokud i on změnil svůj názor na ně a považuje je za podvrh, za směs pravdy a dezinformací – pak si názor udělejte sami…)