Kračun – 21.12.2018

FOTOGRAFIE Z OBŘADU  ZDE  (foto: Petr Štolcpart a Martin Rabovský)
+ pár dalších krásných fotografií od Martina Rabovského zde: http://www.mrrca.cz/kracun-2018/

Pár vět ke Kračúnu 2018

Časy se mění, zimy se mění, ať už vlivem lidské činnosti, či prostě ze své přirozenosti. A tak namísto prodírání se závějemi jsme byli před zimním slunovratem máčeni v dešti a blátivých kalužích. Může být snad příjemnější pačesaté počasí pro přípravu obřadu nežli vytrvalý jemný déšť při několika stupních nad nulou? Naštěstí každý správný obřadník i obřadnice ví, že to jen příroda a vyšší síly zkoušejí naše odhodlání…A bylo velice příjemné zjistit, že jsou i další lidé, kteří toto vědí a přišli mi na Ládví pomoct s přípravou ohniště a nedbali přitom na nepříznivé povětří.

Dějí se zvláštní věci, od toho okamžiku, kdy člověk přijme výzvu přítomnosti a jde s ní. Třeba nepřijdou ti, kteří měli přinést něco důležitého, ale přinesou to jiní, aniž by byli požádáni. Třeba nepřijde nikdo z těch, koho by člověk čekal, ale přijde padesát jiných krásných lidí, oslavit tento výjimečný čas v přírodě, u posvátného ohně, se svými přáteli, předky, potomky.

Víme, že dříve byly přírodní obřady věcí kmene, vesnice, komunity. Jsou nástrojem ke zpracování a přeměně toho, co nastává mezi lidmi i mezi lidmi a přírodou. Dnes však stěží najdeme zdravou rodinu, natož komunitu, která by spolu skutečně žila a uměla konstruktivně řešit životní situace. To se nyní teprve znovu učíme…

Proto jsou naše obřady především otevřeným prostorem, kam může přijít každý člověk dobré vůle – a vždy najde své místo v kruhu. Jde nám hlavně o to, abychom znovu mohli zažívat spojení mezi sebou, s našimi rody a přírodou, spíše než o přesnou rekonstrukci rituálních úkonů ze starých časů. Žijeme totiž teď a tady, v podmínkách, které nám různí předkové připravili, a ty nejsou věru jednoduché (ačkoli jsou v porovnání se situacemi v mnohých jiných zemích v jistém smyslu velice dobré… 🙂 ).

A dějí se ještě zvláštnější věci, pokud se sejde mnoho lidí dobré vůle, aby vyjádřili úctu a vděčnost za své žití. Těsně před začátkem obřadu přestalo pršet, aby posvátný oheň mohl vzplanout. Nebesa očividně neměla v úmyslu troškařit, a tak rovnou roztáhla veškeré mraky a nechala nám přímo nad hlavou svítit měsíc v úplňku.

Velice mne baví prozkoumávat jedinečnou atmosféru každého starého hradiště a obřadiště. Některá místa jsou docela pustá, některá naopak plná bytostí, jsou místa zraněná a smutná, divoká, vznešená, či velice něžná. Zpravidla se také neodhalí hned, ale až poté, co někdo projeví své čisté a upřímné úmysly. Taková je dohoda mezi světy.

Zpravidla nevybíráme místa k obřadům, ale místa si sama říkají, co kde chtějí. Ať už bylo Ládví někdy obětištěm bohyně Lady, nebo ne, rozhodně je koutem velice silným a vznešeným. Což jsme měli všichni možnost zakusit, nejen u ohniště v rokli, ale také při symbolické kruhové pouti běsů, při níž jsme se zastavovali u dvou význačných skalisek. Duch místa se zdál být velmi potěšen naší zpěvavou návštěvou, a my jsme se vrátili k obřadišti skutečně očištěni a posíleni do nového cyklu.

Ano, a po skončení hostiny se obloha zase zatáhla, a zimní deštík se jal hasit ohniště…. a nyní nám, skeptikové, povězte, jak je možné, že máme vždy krásné počasí! 🙂

Mockrát děkuji všem, kteří mi s takovou laskovastí pomáhali se vším potřebným. Zvláště děkuji páru, který přivezl suché dřevo na oheň jako dar z nebes 🙂

Děkuji za to, že mohu konat tuto službu pro druhé.

Děkuji Zdeňkovi za pole, které vytvořil, a ve kterém se toto vše může zase dít. Děkuji všem, kdo přinášíte své laskavé vědomí do každého kruhu. Děkuji všem, kdo vnímáte vážnost situace, ve které se jako lidská společnost ocitáme. Děkuji všem svým učitelům a předkům za jejich vedení.

 

Sláva Rodu

 

S úctou

Nami Maria Lada,
(nejen) slovanská kněžka

 

 

 

 

This entry was posted in Co se stalo, Novinky, Oslavy. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *