Rodokrug – mezinárodní festival domorodých tradic (10.-12.5.2019)

VÍCE FOTOGRAFIÍ  ZDE  (fotografie: Ivana Karvašová, Klárinka Lesní, Zdeněk Ordelt, Jan Šarapatka a neznámý autor)

Tento rok se uskutečnil první festival Rodokrug. Bylo dlouho mým snem takový festival zorganizovat. A nyní nadešel ten správný čas. Spojili jsme síly s přáteli a otevřeli prostor pro sdílení domorodých tradic.

Na posledním kongresu evropských domorodých tradic (ECER), který se konal v minulém roce v Římě, jsme s Nami jasně pocítili volání předků, abychom vytvořili prostor, kde bychom se mohli s našimi přáteli, zástupci starověrných tradic v Evropě, i jinde ve světě, mohli setkat v přírodě, v klidu a s otevřeným srdcem. To nám totiž na kongresech a sněmech chybělo.

Tento prostor umožnil i ostatním, kteří začali hledat své domácí přírodně-duchovní tradice, aby se mohli s těmito vzácnými lidmi, jež touto cestu již mnoho let kráčí, setkat. Byla to i příležitost propojit se se slovanskými skupinami ze Slovenska, po čemž jsme již dlouho toužili.

Několik studentů z mé Školy přírodních tradic (dříve Škola ceremoniální práce v rámci slovanství) vnímalo toto téma stejně. Hlavním organizačním pilířem se stala Ivana Karvašová se spolkem Ladiva. Potřebovali jsme také prostor, kde zažehnout posvátný oheň domorodých tradic Evropy. Dohodli jsme se s mým známým, Petrem Bolfem, majitelem kempu Polana ve Vrbovcích, jenž je také přítel slovanské kultury. Přidal se k nám též Honza Šarapatka, provozovatel a spolutvůrce Ekocentra Loutí, kde se konala moje škola slovanských tradic.

Naše čtyřka zformovala záměr a já jsem mohl přivolat členy Evropského kongresu domorodých náboženství a Slovanského rodového sněmu, i ostatní přátele.

Byli jsme na to sami. Bez sponzorů a bez možnosti větších příprav. Zvedl jsem telefon a zavolal své dobré přítelkyni z časopisu Regenerace, Pavlíně Brzákové. Podpořila nás a pomohla nám. To samé udělala i Daniela Fuxová z Nového Fénixu, Alžběta Šorfová z Cest k sobě a i Ava Chrtková z Příznaků transformace. Moc všem za to děkuji. Naše zpráva se tak dostala k mnoha lidem.

Setkání zástupců domorodých kmenů Evropy u posvátného ohně – něco takového tu nebylo několik set let. Nakonec naše pozvání přijali čeští Keltové a Slované, slovenští Slované, holandští a belgičtí Germáni z Ódinovy tradice Asatru, organizace Traditie.

A tak jsme se potkali na hranici Česka a Slovenska v myjavských Vrbovcích v kempu Pol’ana. V pátek 10.5.2019 jsme společně zapálili posvátný oheň, oheň míru, lásky a sdílení. Slované, Germáni a ostatní byli spolu v hlubokém souznění a vzpomínali na své předky.

Na setkání dorazila i zástupkyně kmenů jižní Ameriky Monika Michael. Není důležité, odkud jsme, ale co v sobě neseme. Monika nám přinesla souznění toho, co jsme a co projevujeme. Naučila nás tkát vnitřní vlákna přítomnosti s pravdou a láskou v srdci. Ukázala nám mnohé.

Slavnost

Jsme děti naší země, naše země je matka, otec je nebe. Láska je spojení. Vlákna látek jsou v souladu a moudré ženy ukázaly mužům cestu. Na čas jsme utvořili dva oddělené kruhy – kruh mužů a žen, a sdíleli moudrost svého druhu. Pak se kruhy opět spojily v jeden – posílený a vyživený.

Pochopili jsme, že je potřeba se ještě mnoho naučit… jít cestou a proměnit se, …. ve skutečné lidi, ne zajatce systému a komerce.

Duchem přírody jsme i my. Jsme součástí celku, přírody, země, oblohy, hvězd, a cokoliv cítíme, patří do celku.

Slovanský kruh a Zdeněk Ordelt přinesli myšlenku setkání tradic a členů ECER, Slovanského rodového sněmu

Ivana Karvašová a spolek Ladiva přidali ruku k dílu, Ivana přešla k myšlence obnovy domorodých tradic na Moravě a Slovensku a podpořila se svým spolkem Ladiva akci tvrdou prací a svojí jedinečnou esencí.

Honza Šarapatka, taktéž student školy slovanských tradic, přidává ruku k dílu a zabezpečuje produkci akce.

Petr Bolf, který má rád slovanskou kulturu, dal k dispozici svůj prostor pro festival. Řídí zázemí a kuchyni festivalu ke spokojenosti účastníků. Kemp je v krásné přírodě v údolí mezi bukovým a dubovým hájem.

Týden až dva před začátkem festivalu je naše produkce v panice. Nejsou prodané skoro žádné vstupenky. Zdeněk, idealistický zakladatel, věří v úspěch festivalu. Jak to celé dopadne?

První den, pátek 10.5.

Začali jsme ve skupině několika lidí, pár dobrovolníků přijelo na akci pomoci s přípravami. Věřili jsme, že vše dobře dopadne – a také se tak stalo. Vše se stihlo připravit i v malém týmu. Bylo to náročné, ale po přípravě oltáře a posvátného ohně jsme jej s velkou radostí a s úctou v srdci zapálili. Zaplanul oheň Rodokrugu – posvátný oheň, jako symbol spojení našich domorodých tradic. Spojení lidí, kteří věří v hodnotu lidskosti a hlubokého odvěkého spojení s přírodou, vytvořilo tak první mezinárodní kruh svého druhu v současné Evropě.

Po zapálení ohně převzal vedení Rostislav Žďárský a podělil se o svou část slovanských kruhových tanců – chorovodů. Síla z úvodního obřadu začala proudit naplno v kruhu a s ní i naše propojení. Naše srdce se mohla potkat v radosti v tanci, který má hlubokou historii v našich přírodních kořenech, a tak nás spojuje i s ostatními etniky a kulturami, které mají své domorodé tance, kdekoliv na světě.

Večer nám při promítání představila organizaci Traditie Nina Bukala, která je zástupkyní holandské větve Ásatrú, nově vzniklé formy dle pradávných germánských základů.
Po přednášce se pokračovalo s oslavou života při ohni, s hudbou a písněmi, tradičními i lidovými, dlouho do noci 🙂 .

Druhý den setkání, sobota 11.5.

Ráno otevřeli řemeslníci kovárnu pod vedením Jana Šmakala, přijeli také hrnčíři, výrobci perníku, obřadních nápojů, bylinných mýdel, hudebních nástrojů, konopných a lněných látek a výrobků z nich.

Děti měly také připravený program, například výrobu hromítek a spousty jiného. Většinu času si však užívaly volného pobytu v přírodě, běhání naboso, ráchání se v bahnivém jezírku anebo obří trampolínu či houpačku s kožešinkou 🙂 .

Strážci ohně uchovali jeho sílu do druhého dne, který jsme přivítali opět pod vedením Rostislava v kruhovém tanci. Pak se u ohně vystřídali se svými vstupy Jan Šarapatka s přednáškou o využití konopí v léčitelství i stavitelství, Marek Bednář se svým příspěvkem za Českou pohanskou společnost a Monika Michael předávala své učení o umění soužití ve vnitřním spojení, jak jí bylo předáno od kolumbijských domorodců Kogi.

Nami Maria Lada s Monikou Michael vedly posléze obřad plodnosti Matky země. Matka země dostala dary od všech, kdo dorazili, ve formě modliteb, posvátných bylin a pokrmu, který naše kuchyně připravila. Byly vyslány záměry, aby bylo posíleno vnímání našeho prazákladního spojení se Zemí, abychom dokázali omezit drancování a vykořisťování této vzácné živé planety, abychom ji mohli více chránit a pečovat o ni. Naše modlitby byly určeny i tomu, aby naše vlastní děti jednou měly co pít, kde být – a mohly žít šťastný a vědomý život.

Po obědě následoval u hlavního ohně trojitý ženský kruh. Nejprve pod vedením Moniky Michael, jež přinesla umění zacházení s vnitřními vlákny vesmíru, jakožto posvátné učení žen skrze techniku pletení a šití. Světlana ze sousedního Slovenska zas přinesla tvorbu jednoduchých ochranných “mandal” – oberegů a obřadní výrobu látkových panenek. Nami Maria Lada sdílela o procesu léčení vztahů a znovuvytváření kmenového vnímání skrze ženské podpůrné vztahy – sesterství, a také navázala na Moničino učení s vláknem se slovanskou mytologií – Mokoší, přadlenami a symbolismem přástek.

U mužského ohně zas muži sdíleli svoje postoje k životu a rokovali nad stavem naší země. Když se slova dostala do úzkých, šli společně vytvořit zásobu dřeva pro posvátný oheň a praktikovali mužské tance pod vedením našeho výtečného fujaristy ze skupiny Žiarislava ze Slovenska. Oživovali jsme mužskou sílu i skrze přetahování, odzemek a hod valaškou – sekyrou boha Peruna.

Poté se kruhy setkaly, mužská a ženská skupina se propojila v posvátném tanci opět pod vedení Rosti Žďárského. Chorovody – tance se zpěvem, se ukázaly jako úžasný nástroj k propojení mužské a ženské podstaty.

Následovalo večerní kruhové sdílení. Zaznělo mnoho zajímavých podnětů i vyjádření vděčnosti ze zážitků krásy a hloubky spojení. Sami se sebou, ze vzájemného spojení v kruhu lidském – a více než lidském, skrze naši domorodou tradici. A zažila to zhruba stovka lidí. Pocit, jako když se po velmi dlouhé době spolu setká veliká rodina. Záměr našich moudrých předků se naplnil, a byl i všemi stráven, společně s úlomkem výtečného chleba ze tří druhů mouky, pečeného nad ohněm v hliněné peci.

Večer prezentovali Belgičané z organizace Traditie svou duchovní kulturu germánských kmenů, která je propojena s bohem Ódinem. Přátelé z Belgie s námi sdíleli také svůj posvátný kalendář a tance.

Nejprve Johan s Thomasem vedli tanec a obřad. Poté měl Thomas Slembrouck přednášku o svém objevu, který vysvětluje význam symbolu svastiky v propojení s pohybem souhvězdí na obloze během cyklů roku. Jeho úžasný objev odkryl mnoho utajených významů v severském folkoru, jejichž význam se nyní odkryl. Tak se nám ukazuje další část odkazu našich předků, kterému jsme až doteď nerozuměli…

Zdeněk večer odpadl vyčerpáním a koncert Svargy se proto musel z existenčních důvodů odsunout na neděli. Dostáváme od účastníků reflexi, že to chce více hudby, což hodláme napravit na příštím festivalu příští rok. Budeme-li mít více schopných pomocníků, vše poplyne snadněji…
Zároveň bychom, jako tvůrci a organizátoři, rádi vzkázali jedincům, kteří měli vážný problém se změnami v programu, toto: Je nám líto, že se vám nepodařilo plně poznat a prožít podstatu tohoto setkání. Dali jsme do Rodokruhu skutečně maximum svých sil, a to bez sponzorů a jiné výrazné technické pomoci. Nemohli jsme ani ovlivnit změny v možnostech ostatních lektorů, a museli jsme také z velké části improvizovat. Rodokrug není klasickým festivalem. Velkou část řídí obřadní oheň, naši předkové a přírodní síly, a my musíme plynout s nimi, a neustále vyvažovat ke spokojenosti všech. Děkujeme za pochopení.

Třetí den, neděle 12.5.

I když byla venku nízká teplota, program nerušeně pokračuje. Na víkend byly hlášeny deště, ale místo toho byla většinou roztrhaná obloha a pěkné počasí. V noci na neděli již příroda nečekala, přišel déšť, a tak lidé začali odjíždět dříve.

Dopoledne zahájil u ohniště mladý alchymista a příznivec keltského proudu Dušan Matuška s ukázkou vaření medoviny – obřadního nápoje našich předků, tradičním způsobem v kotli.
Na proces dovařování navázala Nami Maria Lada s hlasovou dílnou plnou vážných, odvážných i veselých uvolňovacích hlasových her, která skončila opět společným souzněním v chorovodu pod rozjasněným nebem.

Konečně dorazili také Karpatští Pecúchovci ze Slovenska. Pár krásných lidí, který se věnuje životu v rytmu a duchu slovanské tradice na Slovensku. Povyprávěli nám, jak žijí spojení s přírodou, ukázali nám spoustu částí slovanské tradice, např. jejich pojímání obřadů, a všech potřebných částí, symboliku pokrmů, oděvu atd. Poté lidem ukázali i posvátnou střelbu z luku.

Po dokončení nedělních programů následoval závěrečný koncert Svargy.

Začali jsme hrát na pódiu, ale kvůli náročnému zvučení jsme se rozhodli, že jej přesuneme k ohni a zapojíme do něj lidi. Nakonec to bylo nádherné a společně jsme sdíleli naše obřadní písně a hráli dohromady s lidmi.

Rodokrug jsme zakončili společně s několika lidmi, kteří zůstali, také jsme vysadili dva stromy míru, lásky, síly a ochrany, strom Peruna a Lady, dub a lípu, které jsou živými ochránci našeho nového festivalu.

První ročník Rodokruhu skončil. Byl to úžasný zážitek – místo, kde se potkali lidé posvátných tradic Evropy i Ameriky.

 

Děkujeme ze srdce všem, kdo jste přijeli pomoci tvorbě festivalu, všem dobrovolníkům, všem návštěvníkům, lidem s dobrým srdcem.

Díky patří také úžasným kuchařům, kteří nám celou dobu vařili, stejně jako úžasnému zvukaři, jenž zvládal zvučit v našich polních podmínkách.

Jitce Kolmanové za pomoc při organizaci posvátných hájů dubových.

Tomáši Haškovi a Simoně za to, že jsou a dovezli nám tu nejlepší medovinu a moc nám pomohli.

V neposlední řadě moc děkujeme Kátě Polčanové za krásný plakát a webové stránky festivalu (https://www.rodokrug.com/).

 

 

Díky našim předkům, bohům a bohyním, dobrým duchům matky přírody.

 

Těšíme se na vás ve Vrbovcích znovu příští rok 2020 v termínu 22. – 24.5.

Jsme jeden kruh, bez začátku a bez konce.

 

Sláva naší zemi a našim rodům.

Za tým festivalu srdečně, Zdeněk Ordelt a Nami Maria Lada.

 

 

 

 

 

 

 

 

This entry was posted in Co se stalo, Další akce, Nezařazené, Novinky, Rodokrug. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *