Tento rok jsme se rozhodli uspořádat obřadní oslavu Dožínek na novém místě. Byli jsme osloveni dvěma ženami z Hloubětína, Danou Horákovou a Simonou Měchovou, jestli bychom mohli udělat obřad na místě, které je nad Hloubětínem v Praze. Hned na první návštěvě jsme si místo oblíbili. A to hlavně jeho nádherný výhled na Prahu. Místo je zajímavé tím, že tam dominuje veliký obřadní, či obětní kámen červenohnědé barvy. Celé uspořádání místa slovanským obřadům úplně přeje, jediné, co je proti, je hluk města, který ale vytváří zvláštní kontrast, kterým na místě a jeho klidu zažíváte zvláštní vytržení, až trans.

Obřad Dožínek tento rok pořádala se Slovanským kruhem, z.s. i Slovanská Obec Praha, která zastupuje Slovany – náboženskou společnost. Jsou to veliké momenty v naší historii, protože návrat naší původní přírodní tradice je symbolem návratu českého národa ke svým kořenům.

 

V den konání Dožínek se vždy připravuje spousta objektů. Jakub Krejčíř a Lukáš Pajer se pustili do přípravy dřeva na posvátný oheň. Zdeněk Ordelt, který byl žrecem obřadu, již před několika dny u Lidic požehl velikou otep obilí pro obřad. Ta slouží jako jeden z hlavních instrumentům pro žehnání, očistu, ale i dar bohyni Živě, dále Matce zemi, Mokoši, Velesovi, Perunovi. Je to nástroj pro poděkování za úrodu. Tam přispěl i historik Jan Kroča, který přijel i se svou chotí Martou, jako zástupci polabanů.

Ke všem obvyklým krokům, které obvykle provádíme při obřadu Dožínek, tento rok přinesl Zdeněk novou formu, vycházející z forem, které patří moravskému folkloru a jsou pozůstatkem originálních slovanských obřadů v naší zemi. Poděkování světovým stranám, jsme udělali dle formy zaznamenané etnografem Janem Máchalem a práce se živly božskými bytostmi, ostatní adivinizace jsme provedli na živlům signifikantních místech. Mezi místy jsme procházeli pomocí tradičního tance Chorovodu. To bylo skutečně působivé. Pro vodu jsme šli s poděkováním k jezírku. Matce zemi a Živě jsme děkovali u obřadního kamene, bohům vzduchu jsme děkovali na vyhlídce, místnímu duchu jsme děkovali u stromů a skal atd.

Zpráva předků zněla jasně, změnit staré formy a vše transformovat. A tak byl obřad plný zpěvu a Chorovodů.

Jeden z nejsilnějších momentů byla věštba z obřadního kamene. Věštecký kámen hloubětínský, jehož původ je nejasný, je na takový úkon vhodně přizpůsobený. Má v sobě dvě misky. Tam se nalévá tekutina, ze které se věští, nebo je darem pro posvátné síly. V našem případě to byla voda a medovina, kterou přivezl Tomáš Hašek. Na hladinách obou tekutin se vyjevily vize a obrazy, ty jsme přečetli.

Dle ,,vidění,, obrazů čeká český národ veliká katarze. Jezdci ,,živlů,, budou čistit prostor. Díky této katarzi, ale český národ najde cestu ke svým tradicím a rodům zpět. Cesta obnovy našich kořenů již začala. Návrat našich duší domů způsobí návrat nás samých ke svým tradicím, během krize najdeme to, co nám skutečně pomáhá a naše lokální tradice – Slovanství nám pomůže obnovit jemné předivo, které jsme vůči naší krajině a kultuře poškodili. Naši předkové nás povedou cestou k obnově rodových energií a spojení se silou naší země skrze naše nitro. Tyto obrazy obsahovala dožínková věštba z vodní a medovinové hladiny na ,,Hloubětínském obětním kameni,,.

Na druhý den ráno se k posvátnému ohni vydala Simona, aby se podívala, jestli pole posvátného ohně, popele, který po něm zůstal, vyjevilo runy, jako zprávu Svarožiče a bohů ohně. S překvapením zjistila, že tam byla runa Inguz, která obsahovala tři trojúhelníky, takzvaný Triglav, spojení Nebe, Země a Podzemní říše, tedy Právu, Jávu a Návu. Tedy náš obřad bohové přijali a dali nám znamení v runách. Tak, jak to bylo za našich předků. Čistá krása a úžas.

To je obsahem ,, dožínkové věštby,, a my se těšíme na další setkání u úžasné mystiky naší místní tradice slovanské na podzimní rovnodennosti na jednom z našich hradišť okolo, nebo v Praze.

 

 

Za Slovanskou Obec Praha a Slovanský kruh, z.s.,

 

 

Obřad vedl a report vypracoval:

 

Zdeněk ,,Dragomir,, Ordelt

 

Žrec slovanský

Slovanská Obce Praha

Slovansky’kruh, z.s.

předseda