Oslava podzimní rovnodennosti – Oseniny
Park Dobeška, Branické skály, Praha
23.9.2022
V naší zemi bylo vždy zvykem si pořádně užít velké události, které se týkají naší matky země. Naši předkové věnovali oslavám výročních svátků, svým obřadům i několik dní za sebou.
V duchu obřadů našich slovanských předků, jsme se jali oslavit i nadcházející podzimní rovnodennost. Tento svátek jsme kdysi dávno nazvali Oseniny. Dle sklizně, zrní a poděkování za letní úrodu.
Tento rok jsme k oslavě vybrali velice posvátné místo v Praze, kde kdysi dávno pobývala naše kněžna Libuše, kněžka slovanské linie kněžích, ze které pocházeli i naši králové. Branické skály s parkem Dobeška skýtají nádherný výhled na panorama Prahy, Vltavu, pražský hrad s katedrálou Sv. Víta, pod kterou kdesi v hloubce leží náš posvátný kněžský kámen Žiži, který byl za Slovanů pravděpodobně součástí obřadního místa zasvěcenému našemu slunečnímu bohu Svantovítu.
Před obřadem nás kontaktoval Prof. Zdeněk Vojtíšek z Husitsko-teologické fakulty Karlovy university v Praze, jestli by bylo možné natočit rozhovor o obsahu obřadu a obřadních předmětech. Materiál bude sloužit studentům pro výuku tradičních slovanských postupů v naší zemi. Proto jsme s natáčením s radostí souhlasili, bude záznamem o naší práci pro studenty i generace, které přijdou po nás.
S přípravami obřadu jsme začali již několik dní předem. Muži ohně Jakub Krejčíř a Lukáš Pajer nasbírali lesní dřevo, Petra Dudková a Lukáš Pajer mi pomohli s přípravou objektů na obřad a jejich transport na místo. V den konání jsme začali už odpoledne, aby bylo vše připraveno na okamžik, kdy všichni dorazí. Lidé se pomalu začali scházet a s přáteli jsme připravili oltář pro předky a síly, které uctíváme. Souběžně muži ohně připravili oheň.
Po přípravách jsme se pustili s panem profesorem Vojtíškem do natáčení interview. Průběžně jsme zdokumentovali detaily o naší práci a obsahu obřadu.
Když se sešli účastníci obřadu, dohodli jsme se na tom, kdo bude pracovat s jednotlivými částmi invokace směrů a živlů, pak jsme začali s obřadem.
Protože nám přálo počasí, obřad byl krásný. Mimo Moniky z Braníka nás poctila návštěvou i Aneta Hebrová, která se potkala v Americe s indiány a hlavně našimi přáteli z kmene Hopi.
Po úvodní očistné a inovační části obřadu, jsme provedli věšteckou střelbu z luku do terče s Runami Futargu pod patronátem boha Svantovíta. Stříleli celkem dva muži za mužskou a chlapeckou věštbu, dvě ženy za ženskou a dívčí věštbu a pak já za věštbu pro Československo. Výsledky byly velice zajímavé. Muži i ženy nejdřív střelili mimo terč. Po opakované střelbě byly vystřeleny tyto runy: muži – prázdná Runa, ženy – Elhaz (Algis), chlapci – Isa, dívky – Elhaz (Algis) a já pro Česko-slovensko – Isa. Jejich významy jasně ukázaly vztahy mezi muži i ženami v naší zemi, také jak postupovat v poli národním. Muži by se měli více zaktivovat a propojit se ženami. Ženy a dívky získaly silnou ochranu a chlapci a náš národ by měli začít reagovat správně, jinak naše pomyslná loď může zamrznout v ledových krách.
Poté jsme začali se samotným obřadem. Modlitby pro ducha místa – Braníku, 4 posvátné směry a živly, svět Právi, Jávi a Návi. Modlitba k našim bohům – Svantovít, Perun, Lada a Morana, která přebírá tímto obřadem žezlo vlády nad ročním obdobím podzimu a zimy. Velese jsme uctili také modlitbami, protože nás bude v temném období zimy chránit. Naše předky jsme uctili modlitbami s bylinkami, kněžnu Lubuši a také jsme vyslovili modlitby pro ochranu naší země v této náročné době.
Během obřadu se našim přítelkyním z Hlubočep vyjevila vize o obnově síly na Pražském hradě, který stojí na posvátném kopci, kde byla dle výzkumů slovanská svatyně boha Svantovíta s královským a kněžským kamenem Žiži. Chrám sv. Víta prý má právě takové jméno, aby to připomínalo jméno boha Svantovíta a lidé po kristianizaci na mše chodili.
Po naší části s modlitbami s bylinkami, moukou a medovinou, jsme pomalu uzavřeli modlitební část obřadu. Všichni jsme byli potěšeni vzájěnou přítomností a také přítomností síly našich bohů, ducha Vltavy, Braníku a přírody.
Během hodování jsme hráli krásné a divoké rytmy u posvátného ohně. Tak dobře jsem se dlouho nezasmál. Byla to skvělá hudební improvizace na témata nejen naší slovanské tradice, našich bohů, ale také zazněly šamanské písně a divoké popěvky s ohnivou silou. Hráli jsme tak nahlas, že jsme byli požádáni místní hlídkou, aby jsme se utišili. Respektovali jsme to, protože jsme s překvapením zjistili, že čas se někam ztratil a již byl noční klid.
Park Dobeška jsme opouštěli s radostí v srdci, že naše krásná, hluboká, nespoutaná a svobodná slovanská tradice, s hlubokými spirituálními kořeny našeho národa, je tu pro nás po staletích a můžeme ji znovu používat k obnově našich skutečných kořenů, laskavosti a empatie v naší společnosti.
Sláva rodu!
Zdeněk Ordelt
Průvodce našimi obřady
Slovanský kruh, z.s.
Slovanská obec Praha
předseda