Načítám Akce

« All Akce

  • akce již proběhla.

Slovanská potní chýše

27.5.2017 : 13:00 - 17:30

400Kč

Srdečně vás zveme k účasti na ceremonii tradiční slovanské potní chýše, která se bude konat v rámci festivalu „ALLfestival 2017 – Alchymistické Litoměřice“. Ceremonii povede zakladatel Slovanského kruhu a zkušený ceremoniář Zdeněk Ordelt.

http://2017.allfestival.cz/

image001AL2017_key visual_FB_828x315px_v02

 

 

Kdy: sobota 27.5.2017 od 13.00 hod. (od 13.00 probíhá příprava potní chýše, od 15.00 do 17.30 samotná ceremonie potní chýše: je nutno se účastnit již přípravy…)

Kde: přírodní Kemp u kočky, Litoměřice (na louce vedle skalního útvaru Kočka, 15 minut od centra směrem na Žitenice)

Zájemci o účast na potní chýši se musí předem objednat telefonicky na 739 573 798 nebo mailem na jhm@seznam.cz !!!

Vstupné je 400 Kč (možnost zúčastnit se potní chýše platí pouze pro účastníky festivalu).

Obřad potní chýše bude probíhat v potní chýši, která bude společná pro oba obřady – lakotský i slovanský. Potní chýše bude postavená v duchu lakotské tradice (protože stavět dřevěnou potní chýši není možné) – obřad bude ale veden v duchu slovanských tradic.

 

FB událost: https://www.facebook.com/events/229574244194399

 

POTNÍ CHÝŠE A KEMP (INFO) . PDF

 

all-potní chýše_1

Informace o našich dalších akcích na festivalu zde: http://www.slovanskykruh.cz/akce/allfestival-2017-alchymisticke-litomerice/

 

OBŘAD POTNÍ CHÝŠE

Potní chýše a obřad očisty těla i duše v potní chýši je v nějaké formě vlastní všem kulturám. Všeobecně známá je finská sauna – a v posledních letech se čím dál víc lidí v naší zemi účastní i obřadů indiánských potních chýší (severoamerické sweatlodge, initi neboli inipi a mexický temazcal). Méně známá je u nás ruská baňa nebo litevský pirtis…

Podstata těchto obřadů byla asi původně stejná všude… a nešlo zdaleka jenom o blahodárné zdravotní účinky na lidské tělo, které jsou všeobecně známé…  Jde i o obřad znovuzrození, energetické očisty a obnovy duše, a také o společný rituál, při kterém jsou přítomni nejen blízcí lidé, ale i další „naši příbuzní“: kameny, voda, vzduch, matka Země, stromy nebo zvířata, z jejichž těl je potní chýše postavena (dřevo nebo větve a kůže, hlína, vulkanické kameny apod.). Potní chýše byla ve všech kulturách posvátná – zprostředkovávala i přímý kontakt s neviditelným světem a měla své magicko-rituální aspekty.

V balto-slovanské tradici jsou obřady potní chýše živé například v Litvě. Litevská potní chýše se jmenuje pirtis a její stavba je podobná finské sauně (je to malý dřevěný domek). Zdeněk Ordelt studoval původní obřady v Litvě a využívá svých zkušeností z Litvy k obnově našich domácích tradic, mezi které bezpochyby patřily i obřady potní chýše.

Odkazy:

http://www.shaman.cz/indiani/initipi-potni-chyse.htm

https://www.vitalia.cz/clanky/ruska-bana-je-snesitelnejsi-nez-sauna/

 

„Ibráhím ibn Jákúb, člen poselstva kalifa al-Hakama, které prošlo Čechami v letech 965 a 966, popsal saunu Slovanů. Viděl dřevěné budky s trámy vycpanými mechem, v rohu kamna, nad nimiž je otvor ve stropě pro odcházející dým. Uvnitř byly nádrže s vodou, kterou se rozpálená kamna polévají. Lidé uvnitř pak věchýtky trávy rozhání vzduch. Pára z nich odstraní všechny stopy po vyrážce či vředech. Podobný záznam o existenci sauny uvedl ve svém spisu „Život a umučení svatého Václava“ břevnovský mnich Kristián. Zde psal, že vůdce vrahů byl nalezen ležíc v parní lázni, nazývané stuba, jizba.

První popisy sauny se objevují v 11. a 12. století. Ve středověku byla parní lázeň vcelku oblíbená v celé Evropě, ale přesto se v 16. století Klaus Magnus zmiňuje, že nikde není parní lázeň tak důležitá jako v severní Evropě. Veřejnou saunu měla prakticky každá vesnice. Pro Finy již tehdy byla součástí jejich každodenního života, místo, kde se setkávali a mluvili spolu. Zároveň byla sauna zřejmě i nejčistší místo ve vesnici, případně domě, takže se používala například i při porodech.“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sauna

 

BAŇA

„V zemi Slovanů bývá zima tak veliká, že každý z nich si vykopá jámu na způsob sklepa, kterou pokrývá končitou střechou … a na tu střechu klade zemi. V takového sklepy přesídlí s celou rodinou a vzavše několik dřev a kamenů, rozpaluje je na ohni do červena. Když se pak rozpálí kameny v nejvyšším stupni, polévají je vodou, z čehož povstávají páry, ohřívající obydlí tak velice, že snímají i oděv.“

Tento výstižný popis horkovzdušné lázně na území nynějšího  Ruska je od arabského kupce Ibn Dasty a pochází z X. století. Dostatečně ilustruje, že horkovzdušná lázeň odjakživa existovala i u Slovanů a jejich sousedních národů či kmenů. Tuto zprávu nezávisle dokládá také líčení židovského vyslance kalifa z Bagdádu Ibrahim ibn Jakoba o obchodní cestě střední Evropou (tedy Čechami a také v X. století) k císaři Otovi do Meklenburska. Jeho popis je obecně znám a citován, přesně vystihuje jak stavební stránku horkovzdušné lázně, tak i její použití. V kronice mnicha Nestora z XI. století je popsána zkušenost apoštola Ondřeje, který u ugrofinských Mordvinů v okolí Novgorodu viděl

 „… podivné věci v zemích slovanských. Viděl dřevěné lázně a v nich kamenné pece, které mocně rozpalují; svlékají se do naha, polévají se teplou vodou a šlehají metlou, až vybíhají ledva živí. Leč vyjdouce, polévají se studenou vodou, která je oživuje – a tak činí každý den.“

Horkovzdušná lázeň na slovanských územích je starobylá záležitost. První literární památky hovoří o pobytu v ní jako o běžné a nezbytné životní potřebě tehdejších Slovanů. Odjakživa byla součástí staroslovanského pohostinství – každému příchozímu byla jako první projev úcty nabídnuta právě lázeň v bani. Ve zmíněném Nestorově staroruském rukopise je sdělena informace o tom, jak naložila se vzpurnými Drevjany kněžna Olga.

„A když Drevjané přišli, poručila Olga udělati lázeň, řkouc takto: „Až se zmyjete, přijďte ke mně.“ Vytopili láznici a Drevjané tam vešli a začali se mýti; i zavřeli za nimi láznici a Olga poručila obložiti ji slámou a zapáliti ode dveří, i shořeli tu všichni.“

Bezelstná důvěra ve starobylý zvyk pozvat příchozí nejprve do lázně a jimi pozvání s potěšením přijmout, byla krutě zneužita. Nicméně právě tato zpráva ukazuje na všeobecné zakořenění baně v běžném životě Slovanů. Později uvidíme, jak byla důvěra v pohostinnost pozváním do lázně zneužita i v našich dějinách.

Víme ovšem, že primitivní horkovzdušná lázeň byla známa i  předchůdcům Slovanů, kočujících v jižním Rusku, na Ukrajině  a za Uralem. Všude tam ji popisovali již antičtí historikové. Dokonce si myslím, že princip ohřevu horkovzdušné lázně byl převzat helénskou kulturní oblastí právě odtud, až se dostal –ovšem technicky změněn- do Říma a oblastí jeho vlivu. Ale o tom bylo dost řečeno v prvních částech tohoto seriálu.

Dnes je tato lázeň nazývána baňou. Stavební stránka baně se nijak neliší od sauny, provozně se však dnes klade důraz na využití páry k dosažení vysokých teplot. Rusové mají v oblibě vše velkorysé, až extrémní, tedy i jejich veřejné baně mají většinou velké prostory (např. prohřívárna je vysoká 4 m, ostatní rozměry až 8m x 4m). Baně jsou odděleny pro muže a ženy. Jedině v malých rodiných baních je lázeň společná. Do známých moskevských Sandunských lázní v sousedství Petrovova divadla, kam docházel už např. Puškin, Čechov, kterým (-jako i Dostojevskému z jiných baní-) byly události v nich mnohdy literárním podnětem. I v současné době je tato baňa místem setkání obchodníků i politiků.

Významnou roli v bani hraje věník, který je asi 30 cm dlouhý a spleten z 20 – 30 větévek, takže jejich dolní část vytváří jakousi rukověť. Věník je z březových větví, ale používají se i větve z ptačího zobu, jedle, eukalyptu, holundru aj. Věník používá každý sám k ovívání během prohřívání, po něm jím jiná osoba tře a mrská celé tělo od hlavy až k patě. Do výbavy návštěvníků patří i džber na vodu.

Očistné mytí v bani má v nich svůj vžitý rituál.  Zajímavý je např. postup v uvedené bani. Po vstupní očistě se jeden z účastníků čekající skupiny odebere do prohřívárny, kde zůstává sám a nesmí být rušen. Polévá rozpálené kameny a vytváří tak náraz parou. Asi po třech minutách otevře dveře a ostatní vstoupí. V maximálních hodnotách lázně zůstávají jednu až dvě minuty, přitom se sami i navzájem „bijí“ věníky. V přestávce  jednak věníky masírují kůži, jednak odpočívají a popíjejí čaj. Věníky nechávají máčet ve džberu a touto vodou se polévají kameny. Baňa voní březovou esencí. Pobyt v prohřívárně baně opakují celkem třikrát vždy stejným způsobem.

I baňa má své krajové odlišnosti, sice ne stavební (v nich je baňa rodnou sestrou sauny), ale pokud se týká způsobu lázně. Jiné je to např. v Karelii, jiné někde za Uralem. Ale to už by přesahovalo rámec této stati. Podstatné je, že se horkovzdušná lázeň „baňa“ dodnes zachovala jen s minimálními změnami.“

Více zde: http://ok-saunovani.webnode.cz/z-historie-sauny/

 

 

slovansky_kruh_logo400banner-okobohu

Podrobnosti

Datum:
27.5.2017
Čas:
13:00 - 17:30
Cena:
400Kč

Místo konání

Litoměřice

Pořadatel

Zdeněk Ordelt